Z rádia hraje melodický indie rock, po stěnách, obrazech i dubovém obložení se rozlévá měkké světlo a servírka v šarlatových šatech mi právě přináší křupavé toasty a šálek plný roibosu s plátkem citronu. Sedím v poloprázdné kavárně poblíž osiřelého piána, postaršího pána a místního pijana, stálého hosta. Těsně před zavíračkou, srkám čaj a čekám na autobus, který mě konečně po dlouhé cestě z Dobronic do ValMezu vezme domů, snad (po tom, co jsem nasedl do špatného vlaku a zajel si padesát kilometrů do Ostravy a pak zpět bych se už vážně ničemu nedivil...).