Dobronické Prostřeno

Vařečky do ručky, a jdeme na to. Vítám vás u speciálního dílu Prostřena. Mé jméno je Jirka a dneska budu vaším kuchařem. Nebo, spíše než kuchařem, průvodcem naší medickou kuchyní. V dnešní epizodě se přesuneme do Jihočeského kraje, přesněji do Dobronic, do výcvikového centra Karlovy Univerzity, kde se vaří naše specialitka – medici from scratch.

Uvařit řádného medika připraveného nastoupit do prvního ročníku není jen tak, a proto vyžaduje tento recept poměrně dlouho dobu na přípravu, přesněji jsou to tři noci aktivního kořenění, míchání, nakládání, dalšího kořenění… no zkrátka úkonů až až. Naštěstí se vaření neujal nikdo jiný než ten, kdo má s vařením mediků bohaté zkušenosti – starší spolužáci z Motoláku, co je naloží a nakoření jak to jen půjde.

Příprava začala brzy ráno 17. září na zastávce Opatov, kam se dostavilo nové masíčko nastupujících prváků. Měl jsem to štěstí být jedním z oněch jedinců a zažít si místní jatka na vlastní kůži: boj o místa v autobusech, jež nás měli dovést na místo činu do ďáblovy kuchyně v Dobronicích, byl nelítostný a připomínal spíš útok důchodců na vajíčka ve slevě v Kauflandu než spořádaný nástup inteligentních jedinců do dopravního prostředku.

PRVNÍ NAKLÁDAČKA

Hned v prvních momentech po příjezdu nás čekalo okořenění jemnou zálivkou seznamovacích her, jejíž účel byl otevřít nás a připravit nás na ten pravý gastronomický zážitek ostřejších chutí, který měl přijít v následujících hodinách. Šéfkuchaři z Motoláku si nás rozdělili na menší porce, se kterými se jim lépe pracovalo. Během několika hodin každý z nás poznal kruh lidí, se kterými se budeme v následujících šesti letech válet ve všech těch lahodných omáčkách naší milované 2. lékařské fakulty.

Bylo znát, že naši gurmánští znalci věděli, co dělají a receptura na dobrého medika jim byla dobře známa. V odpoledních hodinách přijelo na kontrolu vedení kuchyně, které nás informovalo, do jakých kulinářských zážitků povedou naše kroky, až budeme správně okořeněni.

Každé maso se musí sem tam z marinády vytáhnout a nechat i trochu provětrat, a proto nás v nočních hodinách čekal závod po Dobronické kuchyni, při kterém si Šéfkuchaři otestovali jak své dovednosti, tak vlastnosti svých ingrediencí: ve skleníku nás svlékali z kůže, na pískovišti si potrénovali netradiční techniku pečení pod povrchem. Když odsouhlasili že je náš kruh připraven na první pořádnou marinádu, odebrali jsme se konzumovat kapaliny všech chutí, barev a koncentrací. Ne všichni z nás udrželi tuto marinádu v sobě (byl jsem onen šťastlivec jehož obsah nezůstal tam kde měl), a tak se to občas muselo vzít na víc pokusů.

DRUHÁ NAKLÁDAČKA

V ranních hodinách, kdy se nám ještě hlavičky motaly z lahodných omáček, jež nám nyní proudili v žilách, nás Šéfkuchaři počastovali informacemi z restaurace v Motole a nabídli nám připojit se k jejich kultu předních gastronomů profesionální Dobronické kuchyně.

Aktivita následující po obídku, při kterém jsme na chvíli vyměnili marinádu za nádivku, měla zřejmě za cíl dopravit do nás i chutě organičtějšího původu. „Extreme rush“ nás protáhl Lužnicí (a v mém případě i Lužnici mnou) a dopravil tak do nás (do některých víc, do některých míň) 

chutě všelijakých exotických kultur (mikrobiálních kultur). Následující běh napumpoval mnohé z nás bílkovinami navíc v podobě lahodného křupavého hmyzu, jež jsme v zoufalém pokusu dopravit se do cíle vdechli.

Aby toho marinování nebylo v jeden den málo, večer nastal čas na další koření zřejmě oblíbené značky místních kuchařů „BBB“ (Božkov, Braník, Boxed víno). Tato velice stmelovací aktivita jménem Růžovka nám naše nové kamarády z kruhu přiblížila ještě více, a obzvláště závěrečný běh v podobě „all-natural“ nám ukázal naše další skryté stránky.

Večerní zpívánky ve skleníku nás zahřály – skoro jako kdyby již nastal čas na pečení – ale na to máme ještě čas. Kupodivu někteří z Šéfkuchařů nepobrali memo večera a vytáhli Čepice. Důvody tohoto počínání byly zprvu mimo mé chápání, leč věřte, že v marinování prváků byly tyto sličné pokrývky hlavy velice nápomocny.

TŘETÍ NAKLÁDAČKA

V třetí etapě naší kořeněné cesty jsme pokračovali v aktivitách dnů minulých a chystali se k závěrečné marinádě před naší cestou zpět do města původu. Sportovní zápas ve volejbalu nás provětral, ale narozdíl od aktivity včerejšího dne nás nenasytil dalším kořením, ale dovolil nám si dát od působení Šéfkuchařů krátkou pauzu. Čekala nás lahodná degustace klenotů, jenž pro nás navařili naši gastronomičtí mágové v podobě únikové hry (kupodivu nikoliv z Dobronické kuchyně).

Závěrečný večer se již nesl v duchu lahodných marinád a zpívánek u kytary. Později se našel i jeden či dva lehce překořeněné kousky. Není to totiž jen tak strávit tři dny vkuse aktivním marinováním a přípravami do Motolské restaurace, a tak není divu, že bylo sem tam potřeba osobního odpočinku.

V ranních hodinách nás vyzvedl autobus, který nás dopravil zpět do Prahy, již jako mediky připravené a nakořeněné nastoupit na fakultu a věnovat se studiu kulinářského umění medicíny stejně jako Šéfkuchaři z Motoláku. Než se tak ale stane, necháme v sobě všechno to koření trochu uležet.

Jirka Podroužek

Foto: Matouš Vokatý