Poslední INDOOR TÁBORÁK u dr. Vojáka

Bylo to v boudě v osadě Na Plzeňce.

Bouda ta, vystavěná ve stylu „tesko“ (tesařská konstrukce; panelová dřevostavba reálného socialismu), již dlouhá léta nesloužila svému původnímu účelu. A snad právě proto nabízela návštěvníkům mnohem smysluplnější náplň trávení času než v dobách, kdy vládl světu Rudý bratr, připravující každého vysokoškoláka v před-předposledním a předposledním roce studia na boj proti všudypřítomnému západnímu nepříteli. Jako jediná vzpomínka na doby prudérních lampasáků Vojenské katedry zde zbylo jen několik plechových tabulek s příkazy, zákazy a rozkazy na zdech a slovo v názvu dnes již legendárního podniku: "Doktor Voják".

Právě zde se po dlouhá léta scházeli trampové z celého Motola a okolní Evropy. Ne zrovna ortodoxní trampové, kteří celý rok jen přebývají v přepychových městských vilách, zatímco do rádia vylévají duši svého komerci propadlého alterega prostřednictvím naoko srdceryvných písní o romantice čundru v lese plném stromů, šišek a listí; o nesmírné odvaze při cestování parním vlakem na černo na uhláku; o nekonečné tíži rozchodu se svou čtyřicátou dívkou od celty i kotlíku, či o vrcholu veškerého kulinářství v podobě „zálesácké bowle“. V boudě v osadě Na Plzeňce se naopak scházeli ti, kteří něco znamenali mimo toto ortodoxní trampské hnutí. Lidé v pravdě přátelští, otevření, oduševnělí, životem medika tvrdě zkoušení a třebaže často sami vědci, nedělající vědu z ničeho, natož z trampingu! Sešli se, naposled, i pátého prosince 2019.Barmanka Mary narazila bečku, ohnivec podpálil petrolejový oheň pod cylindrem a záhy už struny kytar, houslí a banja, polyethylenová membrána kazoo a hlasy všech kamarádů vůkol rozrezonovaly papundeklové stěny celé haciendy, neformálně označované dosud stále ještě jako „dolní nedopalek“. Hrálo se, zpívalo, dobře bylo. A když, slovy klasika, se Země otočila a tu přišel obyčej jísti, nemohlo se před našimi zraky objevit nic jiného, než podélně rozpůlené, příčně třikrát naříznuté, elektřinou opečené, voňavé horké buřty s hořčicí.

Pár hodin po půlnoci začal táborák zvolna zhasínat. Někteří osadníci se již odebrali na kutě a kruh zbylých kamarádů kolem táboráku se lehce zúžil. Nastalé, poněkud intimnější atmosféry dokonale využil všemi múzami (i múzáky, sic!) milovaný Little James. Dodal celému večeru decentní sladkou tečku v podobě nezapomenutelného kytarového recitálu.

Děkujeme všem, kteří se počinu zúčastnili, kteří hráli, zpívali, poslouchali, pobyli. Na shledanou příště, v novém!

text: tmi

fotografie: Martin Jirásek, tmi