Welcome party 2016

Lahodně vyhlížející klobásy, pivo tekoucí proudem a dlouhá fronta k výčepu. Konejšivý to pohled, který se naskytl všem vyplašeným nově příchozím prvákům ve fakultním klubu Dr. Voják během úterní Welcome Party. Stále ještě mírně otřeseni z první přednášky anatomie všichni prváci intuitivně zamířili k baru, aby své pocuchané nervy uklidnili půllitrem zlatavého moku či nezřídka i kapkou něčeho ostřejšího. Jako terapie působil ve švech praskající Dr. Voják plný vřele se usmívajících starších studentů s lehce škodolibou jiskrou v oku říkající: „Tak už na vás konečně taky došlo.“ Tak začínala dnes již tradiční první velká party nového akademického roku.

Welcome Party měla za úkol přivítat prváky na druhém břehu a přijmout je do rodiny 2. lékařské fakulty. Čekal nás večer plný kruhových soutěží, seznamování a mnohé též první ranní nevolnost způsobená čerstvým pražským vzduchem. Kolem deváté hodiny, bezprostředně poté co dorazili všichni opozdilci, byla party zahájena fakultním bojovým pokřikem všem tak důvěrně známým z Dobronic, který o to lépe rezonoval v těchto prostorech bývalých vojenských kasáren. Následovalo kruhové klání, neboť hned na úvod naší šestileté cesty bylo nezbytné zjistit, který kruh z nového ročníku je nejlepší. Soutěže byly opravdu komplexní a odhalily všemožné tajnosti, pachy, tvary a skryté talenty jednotlivých spolužáků. Zároveň posloužily jako skvělý způsob k seznamování těm, kteří byli v Dobronicích méně úspěšní. Zejména pak "čichací" hra byla k tomuto účelu jako stvořená, naši čtyřnozí mazlíčci by na nás v tomto ohledu byly určitě patřičně pyšní. Ač to byl souboj velmi těsný a každý kruh podal ty nejlepší výkony, vítěz klání mohl být jen jeden. Všechna sláva a čest patří kruhu číslo 5, nicméně ostatní kruhy se mnou budou jistě souhlasit, že pátý kruh sice vyhrál bitvu, nikoliv však válku, a tak další přátelská klání budou nepochybně následovat.

Po zábavě již přišel čas na povinnosti, a tak večer dospěl k momentu, na který všichni prváci netrpělivě čekali, tedy k našemu křtu a slavností přísaze, s níž jsme se konečně se vší hrdostí a neskrývanou skromností stali studenty 2. lékařské fakulty a byli přijati mezi naše starší kolegy. Křest ohněm proběhl formou injekční stříkačky s podezřelou tekutinou červené barvy, peprného zápachu, olejovité konzistence a rajčatové chuti, která se nejednomu z nás po spolknutí ještě alespoň jednou vrátila zpět. Tím byl večer symbolicky zakončen, ačkoliv ve skutečnosti pokračoval až do brzkých ranních hodin, onu červenou tekutinu bylo totiž skutečně nutné patřičně zapít.

Nezbývá než doufat, že my všichni nově zasvěcení jsme si vzali svou přísahu k srdci a nezklameme tak důvěru v nás vloženou. Alespoň jedno je jasné už teď, na Dr. Vojáka určitě jen tak nezanevřem a budem při něm stát v časech radosti i smutku. Zároveň jsem přesvedčený, že náš všestranný talent a nadšení pro věc, projevené jak během soutěží, tak při následných oslavách, byl nepřehlédnutelný a už brzy jej doplníme i o mnohé úspěchy na akademické půdě.

Fakulto, třes se!

Text: Tomáš Jelínek

Foto: Kristýna Kopecká