Vzpomínky na MotolArt 2022

V pondělí před Vánocemi se v hlavičce Žížaly odehrála pod taktovkou Matěje Martinči jedna z nejvýznamnějších kulturních událostí roku – resurekce fakultního svátku umění zvaného MotolArt.

Kolem sedmé hodiny večerní, když už se podařilo do nové budovy po ledovce dosmýkat malby, kresby, texty i další výtvory (stejně jako návštěvníky), mohla celá akce začít. K zahájení se kromě Matěje připojil i pan profesor Zámečník se zakladatelem MotolArtu - MUDr. Balkem (jehož obrazy zde také našly své místo). Oba svorně ocenili jak znovuobnovení tradiční akce, tak zapojení různých músických umění. Velmi emocionálně promluvila také Kačka Sypěnová o iniciativě Proč jsme to nenahlásili, kterou na fakultní půdu přivedla při této příležitosti právě ona. Nakonec dostala své slovo i redakce v podání naší šéfredaktorky (vládce náš, slunce naše jasné) Barči Džerengové, která představila nejnovější (a samozřejmě i nejkrásnější) číslo Občasníku s názvem Rovnodennost.

Pak už mohla přijít ta pravá show – vystoupení Prdlých Kostí, které uchvátily atrium se stejnou energií, jaká je normálně k vidění jen o půlnoci na fakultním plese. Tím byl večer plný umění zahájen a příchozí dostali volný rozchod po patrech napěchovaných kreativitou všeho druhu. Od maleb, přes kresby, až po fotky z různých zákoutí světa. Od nových básní, textů až po útržky z minulých občasníků. Z přízemí až k origami visícím téměř u stropu. Každý si tu jednoduše našel to svoje, a tak všichni mohli svorně bloudit mezi stojany, nástěnkami a závěsy, spokojeni se skleničkou vína a toustíkem, které pro ně připravili spolužáci. 

Přibližně v půlce večera však byly opět rozpustilé konverzace podněcované vínem na chvíli přerušeny a návštěvníci přivábeni dolů do atria, tentokráte však tóny kytary Kuby Lukáče. Ten zanotoval a ač jsme si asi mysleli, že už není možné mít lepší náladu, tak po vystoupení ze sna navozeného právě Kubovou kytarou se nám všem zase o kousek zlepšila.

Na závěr večera, samozřejmě po další chvilce intenzivního brouzdání a svačinkování, nás čekalo už jen závěrečné čtení básnických i prozaických výtvorů redakce, z nichž některé můžete najít i v novém Motolském Občasníku.

Návštěvníci odešli, vernisáž skončila, už i výtvory jsou bohužel pryč - a tak nám nezbývá než začít vyhlížet další Vánoce.

Ráda bych za organizaci celé akce tímto poděkovala Matěji Martinčovi a všem studentům, kteří pomáhali s plánováním, občerstvením i věšením děl. Opravdu se vám podařilo vyzdvihnout ze dna tuto zapomenout tradici z dob předcovidových – děkujeme a těšíme se na další ročníky!

Natálie Mašterová

Foto: Matouš Vokatý