Téměř neuvěřitelná pohádka o Motolácké Gardenparty

Bylo nebylo, za třemi motolskými rybníky, vozovnou, hotelem a golfovým hřištěm – sešli se opět po roce a čtyřech měsících motolští medici, lékaři a profesoři na pivo.

Byl to krásný letní den, přesně 29. června, a stejně rychle jako utekl čas od poslední prezenční přednášky, sbíhali se i studenti a vyučující k zastávce Hotel Golf na Plzeňské. Někde mezi stromy se tu totiž nacházel vstup do tajemné restaurace Železná panna s již čekajícím občerstvením zdarma.

Naštěstí si nakonec každý nějakou cestu do příjemně zeleného areálu našel (snad se u toho také vyhnul prázdnému bazénu a tyčce od plotu přesně v úrovni obličeje) a již od šesté hodiny se na rozlehlé loučce hromadilo více a více skupinek s dekami, řízky a půllitry piva.

S rostoucí frontou u baru, ubývajícím jídlem a chystající se kapelou nadešel také čas na poděkování pana děkana – a to nejen všem, kdo se jakýmkoliv způsobem v tomto uběhlém roce a půl zapojili do zvládání pandemie, ale také jmenovitě osobám, jejichž práce byla nejvíce vidět a bez kterých by jistojistě vázla například komunikace se studenty, či organizace pomocníků v mnoha nemocnicích.

Hned poté už si mohla vzít slovo kapela tohoto večera – tedy Bílá nemoc v čele s panem doktorem Hříbalem z kliniky zobrazovacích metod, která naštěstí podle Čapkovy předlohy nepřinesla chaos a zkázu, ale přesný opak – veselou a přátelskou atmosféru.

Přísahám, že snad každá konverzace, která tento večer proběhla obsahovala alespoň jednu zmínku o zkouškách, jednu zmínku o prázdninách, a hodinový přehled toho, co ten druhý vůbec v posledním roce prováděl. Naštěstí se však s každým dalším úderem do bicích, dalším panákem zelené a další historkou ze zkoušek komunikační dovednosti mediků zbavovaly pavučin a prachu – až se z magické post-covidové gardenparty stala klasická motolská sešlost.

A poté co všechny zúčastněné zahnala náhlá bouřka s lijákem do prostor restaurace a terásky – nic nestálo v cestě tomu správnému promíchání všech věkových kategorií a druhů alkoholu. Prváci, čerství lékaři, tequila, pivo i zbytky guláše – to všechno byste našli v tento letní večer na jedné hromádce u Železné panny.

Samozřejmě ne všichni se dožili pozdních hodin beze ztráty několika vyšších kognitivních funkcí, a tak moje pohádka končí někde tady. V 11 večer, v lijáku při čekání na Uber, snažíce se, aby má drahá polovička neodešla někam opačným směrem.

Na počátku neuvěřitelná pozvánka na první akci Motoláku po téměř rok a půl dlouhé pauze snad ani více romanticky skončit nemohla. Jako kdyby se všechno vracelo zpět do starých kolejí.

Místo zvonce na konec to ale radši zaťukám na dřevo.

Ťuk, ťuk.