Táborák u Vojáka

Máme za sebou již první měsíc školy a vše se tak opět pomalu začíná vracet do zajetých kolejí. S tím samozřejmě souvisí i mnohé akce organizované motoláckými kluby, některé již tradiční, jiné zas zbrusu nové. Na středeční večer byly naplánovány hned dvě akce: tradiční filmové promítání v režii Filmového klubu a premiérový Táborák, který měl přilákat všechny hudební nadšence a hráče na různorodé nástroje. My jsme byli samozřejmě zvědaví, jak se organizatoři tohoto nového počinu ujmou a jak se celá akce vydaří, a tak redakce nemohla chybět.

Vzhledem k tomu, že říjnové počasí už nedovolilo uskutečnit skutečný venkovní táborák, nemohla se akce konat jinde než U Vojáka. To byl však jeden z předních záměrů autorů, díky kterému se myšlenka Táboráku zrodila. „Na fakultě je spousta lidí, kteří rádi hrají na nějaký nástroj a ty jsme přesně toužili dát dohromady, ale raději než si zahrát na kolejích, jsme se chtěli idealně sejít někde, kde si k tomu můžeme dát i pivo, a tak vznikl Táborák,“ říká Štěpán Fojtů, hlavní organizátor Táboráku. Jak se ukázalo, Štěpánův odhad byl správný a na fakultě se skrývají studenti talentů všeho druhu. Kromě hráčů na ukulele, kteří svým počtem výrazně dominovali, si přišli zajammovat i dva houslisté, několik kytaristů a klavíristů. Pestrost nástrojů doplňovala mandolína a nemohly chybět ani početné vokalistky, především z řad diváků. V průběhu večera navíc mnozí z hráčů projevili multiinstrumentální sklony, a nástroje si tak mezi sebou čile vyměňovali.

Jediným nedostatkem večera byla špatná akustika prostoru, kvůli níž byla hudba slyšet pouze v bezprosřední blízkosti kapely, zatímco na druhé straně Vojáka nebylo po hudbě ani stopy. Ještěže Voják nabízí i četné další aktivity, a tak nudou nikdo rozhodně netrpěl. Kromě tohoto malého nedostatek, který by se snad pro přístě dal vyřešit ozvučením hudebníků, by stálo za zvážení vytvoření fakultního zpěvníku, jenž by ulehčil práci nám všem, kteří jsme mnohdy marně luštily akordy z miniaturních zpěvníků, ikdyž ani to nám samozřejmě nedokázalo zkazit náladu, neboť jak známo například kytara má strany dvě a bicích nástojů není nikdy dost.

Přes tyto drobné výtky se však Táborák velmi podařil, za což mluví i hojná studentská účast. Nezbývá tedy než organizátorům poděkovat za skvělý nápad a doufat, že se již brzy dočkáme další parádní jam session v podání Táboráku Vol. 2.

Text: Tomáš Jelínek

Foto: Monika Vitteková