Střípky ze Dne otevřených dveří 2018

Neměli jste možnost navštívit letošní Den otevřených dveří na naší milované alma mater? Nezoufejte! Pokusím se vám ho kousek předat, z pohledu redakce Motoláku.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Sobota 13. ledna, půl desáté ráno. Fakultní triko, diktafon v kapse, knedlík v krku.

Den otevřených dveří ještě oficiálně nezačal a v chodbě k posluchárnám už teď není k hnutí. Atmosféra houstne. Hlavně lidi houstnou. Připadám si trochu jako v džungli na lovu, i teplota tomu odpovídá. Ovšem těžko říct, kdo je tady lovná zvěř-zda naše bílá trička, nebo budoucí prváci.

Největší zvíře je tu bezpochyby náš pan děkan. Také tomu odpovídala účast na jeho úvodní přednášce.

​

Hodiny běží, davy víří a studentům můžou panty upadnout. Nejčastější otázka kupodivu nebyla na rozdíly mezi fakultami (že by zafungovaly komixy na stolech??), ale „Kdy a jak nás budou rozvádět na pracoviště?“ (netuším), u mě těsně následována „Jak je to tu s tělákem?“ (proč??)

Nesporný důkaz, že se provádění po pracovištích navzdory mírnému chaosu přeci jen uskutečnilo.

​

Entusiasmus studentů je zjevně vysoce nakažlivý (ještěže jsme v nemocnici, že), a tak většina lidí odcházela s úsměvem, někteří dokonce tvrdili, že mají po dnešku chuť se rovnou jít něco učit. Dejte nebesa, ať jim to vydrží!

Je povzbuzující vidět, že zájem o studijní materiály se blíží zájmu o banány či toaletní papír.

​ 

Teď už nás čeká jen zvědavé vyčkávání, koho z vyjukaných dotazujících uvidíme v říjnu znovu. Třeba tu budou za rok také pobíhat s diktafonem :)

Úsměv přebíjí bolavé nohy. Stálo to za to. Děkujeme!

​

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

A co uchazeči? Radostným údělem redaktora je právě toto zjistit. Takže jako bonusová zpětná vazba – DOD z pohledu diktafonu, aneb malý výběr nešťastníků, kteří neměli kam utéct:

Michaela a Adriana:

​

„Jak se vám tu zatím líbí?“

No…Je tu strašne moc lidí. Ale jinak je to tady moc hezký!
(Vida, všimly si)

„Co uděláte jako první, až zjistíte, že vás vzali?“

A: „Ježišmarja…no asi se úplně zleju“

M: „Půjdem na víno a nedopadne to dobře“

A: „I když pro mě ta reakce asi bude úplně stejná, i když se nedostanu…“

(Slečny to mají srovnané, Dr.Voják by měl radost)

Ondra:

​

„Jak se ti tu zatím líbí?“

O: „Je to zajímavý, líbí se mi tady, že nás na rozdíl od jiných fakult pustili mezi studenty, že se můžeme zeptat i na trochu jiný věci. Je tu příjemný prostředí, kliniky byly zajímavý…“

(No, vidíte, dokonce nikdo nikoho nepokousal.)

Tereza a Klára:

​

„Jak se vám tady zatím líbí?“

T: *lapání po dechu*

 (Ano, je tu hodně lidí, ano, nedá se tu moc dýchat)

„2LF na mě udělala zatím největší dojem, a to už jsem byla na všech dnech otevřených dveří na ostatních fakultách.“

„Co je první věc, co uděláte, až vás vezmou?“

T: „Chci říct, že bych šla někam chlastat, ale to je asi nevhodný.“ (není)

K: „Já bych byla hrozně šťastná prostě.“

Zuzana:

​

„Co uděláš, jako první až se dostaneš?“

Z: „Čo spravim?“

(„Tak sa ožerem...“, napovídá kamarádka z prváku)

„ No…asi začnem plakat.“

Text: Magdalena Lisá

Foto: Anna Garnolová, Mariya Kalantay