Rozhovor s Elsou Zemánkovou: Prdlý kosti jsou v první řadě zábava, kdo si ze sebe neumí udělat legraci, dlouho v nich nevydrží.

Zatímco vy si užíváte prázdniny, oni horečně vymýšlí, zatímco vy se učíte, oni na sobě dřou, potí se a trénují a zatímco vy váháte, zda vyrazit na fakultní ples, oni se již nemůžou dočkat až vám z plesu udělají nezapomenutelný zážitek. Řeč je samozřejmě o legendární studentské taneční skupině 2. lékařské fakulty, Prdlých kostech, která je tu pro vás už 10. rokem, a samozřejmě ani letos na plese nebude chybět. Na její předplesové přípravy, na systém fungování skupiny i na to, jaké je to být jednou z Prdlých kostí, jsem se zeptal té nejpovolanější, Elsy Zemánkové, studentky 4. ročníku, která již druhým rokem Prdlý kosti vede a má to tak nějak celé na triko.

Ahoj Elso, jsem si jistý, že naprostá většina starších studentů nepochybně Prdlý Kosti zná, mohla bys ale přeci jen Kosti trochu představit novým studentům a všem těm, kteří snad ještě neměli tu čest? Kolik mají Kosti členů, jak často trénujete a jak tréninky probíhají?

Prdlý kosti jsou taneční skupina 2.LF, jsme ale tak trochu netradiční taneční skupina. Věcí, které jsou v kostech unikátní, by se našla velká spousta. Trénujeme půl roku pro jedno jediné vystoupení, které netrvá víc než 10 minut. Celou sestavu si dáváme dohromady sami, má několik podčástí a každou z nich vymýšlí a potom ostatní i učí někdo jiný. Letos je nás „choreografů“ sedm. Do Kostí chodí výborní tanečníci, kteří mají zkušenosti s všemožnými tanečními styly, ale také lidé, kteří jsou tancem tak říkajíc nepolíbeni. Vyplývá z toho, že není úplně jednoduché všechny sjednotit, naučit ty méně tanečně zdatné, co je potřeba, a zároveň neunudit ty, kteří se to naučí hned. Letos je nás v Kostech 25, tento počet bychom chtěli udržet i do budoucna, kdyby nás bylo méně, nevyplnili bychom tak dobře taneční parket Naopak kdyby nás bylo jen o něco více, bylo by už příliš těžké udržet si pozornost během tréninků a navíc bychom už nemohli tvořit tak skvělou partu, jako je tomu v současné době. Tréninky probíhají každé úterý a trvají vždy 2 hodiny. Kromě toho ale tradičně absolvujeme ještě 2 celodenní taneční soustředění a nezřídka chodí některé skupinky trénovat i jiné dny, aby pak vystoupení stálo za to.

Klobouk dolů, zorganizovat veškeré přípravy v takovém počtu musí být určitě pěkná dřina. Jak to vše stíháš se školou? Co tě na kostech nejvíce baví a jak zvládáš studenty vyšších ročníků, poslouchají tě?

Je pravda, že donutit k něčemu 25 paličatých a věčně plně zaměstnaných mediků a fyzioterapeutů dá občas zabrat. Nakonec ale většinou všichni s vzrůstající nervozitou před plesem zaberou a veškeré resty dohoní. Tím, že ples je vždy nedlouho po zimním zkouškovém období, čas strávený například na celodenním soustředění může před zkouškou skutečně chybět. Samotné tréninky jsou pak ale spíš relax a po organizační stránce toho zas není až tolik potřeba. Na Kostech mě určitě nejvíc baví ta parta lidí, která se každý týden setká. Díky tomu mám kamarády v každém ročníku. To, že tanec sbližuje, u nás myslím platí naprosto. Navíc ples s Kostmi pak nabývá úplně jiných dimenzí a myslím, že kdo jednou zažil atmosféru v naší šatně před a po vystoupení, na ni už nikdy nezapomene. Co se týče studentů z vyšších ročníků, není to s autoritou až tak špatné, mnohdy je to naopak horší právě s vámi, prváky. Pochopit fungování Kostí, začlenit se do kolektivu, ale přitom nerušit a umět zabrat, když je potřeba, na to většinou potřebujete nějaký čas. Atmosféra na tréninku má často od tvrdého a přísného drilu hodně daleko, ale už jsem si na to vlastně docela zvykla. Kosti jsou pořád v první řadě zábava a myslím, že by to tak mělo zůstat, makat je potřeba, ale kdo si ze sebe neumí aspoň trochu udělat legraci, ten v Kostech dlouho nevydrží.

Omlouvám se, pokusím se svým spolužákům trochu domluvit. Ty už Kosti vedeš druhým rokem, jak to vidíš s rokem příštím, nebo bych se tě snad měl radši zeptat až na plese při vrcholné euforii po vystoupení? Jaké mají Kosti plány do budoucna?

Vedení Kostí jsem se popravdě trochu bála, jako řadový člen jsem si nedokázala představit, co všechno by to obnášelo. Ale teď jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Někdy je to trochu náročné, hlavně když musíte být přísní na svoje kamarády (to mi mimochodem ještě pořád moc nejde), ale někdo to zkrátka dělat musí. Během šesťáku bych ale už určitě ráda někomu vedení předala, abych mu mohla ještě pomoct se vším, čím si nebude jistý a ulehčila mu tak spoustu práce. Co se týče plánů do budoucna, chceme vždycky na ples přinést něco nového, což je doufám, pro letošní i příští rok už teď zařízeno. Dalším cílem je hlavně skupinu udržet pohromadě a pořád zlepšovat kvalitu našeho vystoupení. Každý rok chodí na konkurz šikovnější a zkušenější tanečníci, tak myslím, že to snad všechno zvládneme.

Jako i v předešlých letech, předtančení Kostí bude určitě i letos zlatým hřebem plesu, možná i právě z toho důvodu bývají veškeré přípravy tradičně obestřeny tajemstvím, přeci jen ples se ale již nezadržitelně blíží, mohla bys tedy alespoň naznačit, co na nás letos chystáte a na co se můžeme těšit?

Pevně doufám, že se všechno podaří podle plánu, ale pokud ano, myslím, že se rozhodně máte na co těšit. Snažíme se vymýšlet každý rok nějaké zajímavé originální téma a ideálně střídat téma medicínské s něčím, co se naší školy netýká. Loni to bylo například vystoupení s názvem „Jak vyroste lékař“ doplněné stínohrou. Letos se nám to podařilo tak napůl, přestože téma s fakultou záměrně nesouvisí, v Motole stejně zase skončíme. To máte jako takový malý rébus na závěr. Nicméně odhalení téma ale ještě před plesem proběhne, plánujeme pro vás natočit nějakou malou upoutávku, kde se dozvíte více. Stačí sledovat stránky Motoláku a určitě vám nic neunikne. V každém případě lístky už jsou v prodeji, tak neváhejte a 25. 2. v jedenáct se zase potkáme na parketě!

Budu se těšit. Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Rozhovor připravil Tomáš Jelínek.

Foto: Jan Lelito, Vojta Mucha