Ples v čase rozkvetlých stromů

Minulý ples fakulty se konal v tradiční roční době a v tradičním pre-pandemickém světě a byl to snad jeden z posledních okamžiků, kdy jsme se ve velkém sešli a užili si veselí. Pamatuji se, jak jsme si s kamarády mohli pochválit konečně barevné šaty a hezky střižené obleky, z pohledu druhačky jsem si užívala volnější tempo výuky a studentské akce. Opona. Covidové intermezzo.

Svátek lásky za námi, projíždím Prahou k Národnímu domu na Vinohradech a kvetou stromy. Jedu bez kabátu a dokud nedojedu až na Vinohrady, pochybuji, jestli jsem si nespletla datum. Při příchodu se ale pochyby rozplývají, fakultní ples je opravdu teď a tady, jen šatna zeje prázdnotou. Odkládáme peněženky, náhradní boty na cestu domů a jde se na věc. Ples začíná, jako mnohé jiné akce, pěvecký sbor Chorion, chlouba naší fakulty. Tleskáme, vítáme nového pana děkana. Ale tím to nekončí.

Program plesu je nabitý a co půl hodiny se musíme vynořit z konverzací vedených v davu s drinkem v ruce a přesunout se za dalším spektaklem. Tleskáme učitelům roku, tleskáme kamarádům v kapelách, broukáme si spolu s kytarami, saxofony, klavírem. Když je šance a prostor na parketě, vpadneme do víru tance a zkoušíme, co jsme se naučili před pár dny v tančírně. V pozadí se prodává tombola a všichni doufáme v lístek s razítkem, který slibuje cennou odměnu - kdo nekupoval, prohloupil.

Hodinu před půlnocí se zkoncentrujeme v hlavním sále a čekáme na Prdlý kosti. Teaser vypuštěný před pár dny nás nalákal na sedm smrtelných hříchů a rozhodněl nelhal, kosti během intermezza nic neztratili a byli vskutku hříšně dobří. Pokračuje se téměř vzápětí vyhlašováním tomboly, kde už se na razítka nehraje. Výhra slibuje prezentaci na pódiu a při adrenalinovém rushi i pár slov do mikrofonu, pár vteřin slávy. Kupujte ty lístky! Pódium je super a výhry z tomboly stály za to.

Po tombole nastupuje afterparty pro ty statečnější, já jsem se s výmluvou na nedávno vytržené osmičky omluvila, vyzvedla z šatny peněženku a láhev rumu z tomboly a vyrazila pod rozkvetlými stromy domů. 

text: Barbora Džerengová