Párty? Megapárty!

   Rekonvalescence po Motolácké megapárty se u mnohých z nás konečně dobrala ke zdárnému konci a tak je na čase trochu o ní poreferovat těm méně šťastným, kteří nedorazili (a nebo těm, kteří sice dorazili, ale v průběhu akce se jim větší část večera jaksi vytratila z paměti). Hned zkraje se přiznám, že jsem původně měl v plánu vytvořit sérii minirozhovorů s nejrůznějšími bad guys, kteří se na párty ukázali. Bohužel můj plán ztroskotal už na počátku, když jsem zjistil, že medici jsou duše vskutku kreativní a jejich masky neotřelé. Tak se stalo, že mi nedorazil jediný upír, kterého bych se mohl zeptat, zda se nebojí přenosu HIV, a nebo vrah z Texaského masakru motorovou pilou, u kterého bych se zajímal zda uvažuje o atestaci v chirurgického oboru. Co už, třeba příště...

   „Máte vy medici vůbec nějaký volný čas?“ ptá se mě pán u Motoláckého stánku na Albertově k příležitosti 17. listopadu.

   „Ale jo...(dlouhá pauza – řekni něco pozitivního, řekni něco POZITIVNÍHO!)... teďka jsem sice strávil většinu času ve studovně nad svaly končetin, ale zrovna předvčerejškem jsme měli jednu medickou párty!“ odpovídám co možná nejnadšenějším hlasem.

   „No jo, my vždycky sedíme strašně dlouho na zadku a potom se potřebujem opravdu pořádně odreagovat, takže medické párty bývají nejšílenější. Z téhle se vzpamatováváme ještě dneska... “ vloží se do toho Bety a úspěšně mi zmaří vykreslování Motoláku jako solidní studentské organizace (kterou ovšem nepochybně je!). Takže z čeho jsme se vlastně tak dlouho vzpamatovávali?

   Po vstupu do Radlické kulturní sportovny nás nečekaly milé paní šatnářky, ale pořádně nabouchaní vyhazovači, lačnící i po balíčku žvýkaček, který by nám mohli zabavit. Kdyby radši prodávali lístky do šatny, udělali by bezpochyby líp, ale nebudu předbíhat. Člověk se jako mávnutím kouzelného proutku dostal do víření masek, které ač na první pohled naprosto nesourodé spojovala jedna hlavní charakteristika. Všude samý zloduch. Od početného zástupu vysmátých Jokerů z Batmana až po vysoké státníky jako Mao Ce-tung či Donald Trump. Pozice porotců vybírajících nejlepší masku byla opravdu nezáviděníhodná. Jsem si jist, že vybírali rozumně a spravedlivě, nicméně ke mě (a mnohým jiným) se výsledek nedostal. Je zde však jedna věc, která se dostala pravděpodobně ke všem zúčastněným. Propagační letáček Donalda Trumpa s nápisem Make Czechoslovakia great again! Myslím, že mnohým lidem doteď vrtá hlavou, zda na naši párty nezavítala skutečná budoucí hlava USA. Všechny atributy se shodovaly do nejmenšího detailu. Pleť barvy do zlatova vysmahnutých chicken wings z KFC, hlava krytá patkou vzhledu dlouhosrstého morčete, které do několika hodin vrhne mladé a samozřejmě, autentický Trumpův doprovod – nahajpovaný vidlák, místní předseda Ku-klux-klanu státu Texas a lehce rozmrzelá Hillary.
   Republikánská propaganda se však krátce po nasycení Donaldova nezměrného ega rozprchla a přenechala místo začínající pařbě. Za barem se krom míchání drinků začala míchat taky muzika na žlutých vinylových deskách a nutno dodat, že DJ si to solidně dával. Jasným důkazem byl vášnivě trsající dav mediků na tanečním parketu (ehm, no, spíš tanečním betonu). Všichni to pořádně rozjeli a cekem jasně se ukázalo, že bad guys si mezi sebou náramně dobře rozumí a dokážou vymyslet opravdu nekonvenční taneční kreace. Občas se tančícím davem prodrala také nějaká milá slečna nabízející lístky do tomboly, které (k mému údivu) byly velice málo naředěné. Vyhrát něco pěkného v tombole tedy nebylo tolik obtížné, jak bývá na jiných akcích zvykem. Spektrum cen bylo široké jak všudypřítomný Jokerův úsměv a tak si každý mohl přijít na své. Přiznám se, že i mě se poštěstilo. Vyhrál jsem pepř v medu... Upřímně, vážně netuším, co s ním budu dělat. Tímto tedy vyhlašuju soutěž o nápad na jeho nejlepší využití (odpovědi pište do komentářů). Výherce si může za odměnu svůj nápad zrealizovat, jelikož mu jako hlavní cenu pepř v medu až do poslední kuličky (nebo spíš kapičky?) přenechám!

   Dřív než jsme se nadáli, už nás obcházel snad jediný skutečný bad guy, vyhazovač, že končíme a že je čas vyrazit na (pro některé převelice dlouhou) cestu domů. Nezbývalo tedy, než si dojít pro svůj kabát, který jsme si na začátku párty všichni úhledně pověsili na ramínko u vstupu. Zde se ale teprve ukázala geniálnost celé akce. Na závěr nás totiž čekala ne jedna, ale hned dvě teambuildingové hry. První s názvem: Najdi svůj svršek a pošlapej přitom co nejvíc ramínek. A druhá: Když nenajdeš nic svého, vem si něco jiného. Na obě hry byl vyměřen poměrně krátký časový limit nevrlými vyhazovači a tak se s vervou zapojili úplně všichni. Úspěch her jasně reprezentuje už jen fakt, že se mnohým zalíbily natolik, že pro ně neskončily na megapárty, ale srdceryvně v nich pokračují doposud na sociálních sítích.

   A co říct závěrem? Snad jen to, že se opět potvrdilo, že medické párty jsou vážně nejšílenější. A co teprve megapárty!

Richard Boček