Organizátoři plesu motolské fakulty opět zvedli laťku!

Hned od prvního momentu, kdy jsem se ocitla v obklopení více či méně známých,

ale vždy mile se usmívajících tváří, na mě dýchla vznešená atmosféra.

Kateřina Hujová, 1. ročník

Začátek jara - období, kdy se chce každý nechat unést zpěvem ptáků, probouzející se přírodou, zahřát  laskavým  slunéčkem, chce vylézt zpod kopce učebnic, nadechnout se z plných plic čerstvého vzduchu, vybuchnout smíchy, zatočit se v tanci a zazpívat si oblíbené veselé melodie. My, studenti 2. lékařské fakulty, jsme to všechno uvítali spolu na slavnostním plese, který se uskutečnil  19. března v Národním domě na Vinohradech.

            Je krátce po čtvrt na sedm. Ze všech tří sálů, tedy z Raisova, Majakovského a z tzv. Společenského, zaznívají nesrozumitelné vokálně-instrumentální projevy - zkouší se aparatury. Číšníci ještě narychlo přinášejí další a další sklenice a podnosy s obloženými chlebíčky. Ze svého reportérského čihadla u banketového stolku vidím, že ani organizátoři, převážně studenti ze spolku Motolák, nelení. Z boční chodby od salónků právě rychlým krokem vychází jeden z hlavních pořadatelů - Vašek Heřman.

Ahoj Vašku, za půl hodiny bude oficiálně otevřen hlavní vchod pro hosty a já vidím, že pořád pobíháte sem a tam, telefonujete, přenášíte papíry, různé krabice,... V jaké fázi jsou přípravy?

Teď už je potřeba doladit jenom pár detailů. Projít si program a scénář s moderátorem, zkontrolovat sály, světla, zvuk - zda je vše připraveno. A pak se jít převléknout do obleku a očekávat příchod pana děkana a dalších hostů. /Usmívá se./

Od kdy dnešní večer připravujete? Asi to není otázka jen posledních několika dní, viď?

Za pár dní bychom to opravdu nestihli. Ples se začíná obvykle připravovat už začátkem prosince. Před tím se sestaví organizační tým, který vede hlavní organizátor plesu. Tím je letos Viktor Veselý. A v týmu jsou potom všichni, kteří mají zájem pomoci - práce je spousta.

Co bylo konkrétně pro tebe během příprav nejnáročnější?

Nejvíc práce mi daly pravděpodobně právě přípravy na poslední chvíli - vyzvedávání cen od partnerů, komunikace se všemi zúčastněnými, zajišťování vybavení atd. - Posledních několik dní bylo celkem nabitých.

Tak ať všechno klapne!

Když jsem pootevřela těžké a luxusní, řezbou ozdobené dveře, udělala první plaché kroky nahoru vznešenými schody, obhlédla  zrakem plným obdivu tajemná zákoutí interiéru, pocítila jsem, jako bych se právě dostala do pohádky. V nitru převládal pocit, že za těmito dveřmi není dvacáté první století, nýbrž století sedmnácté. Naskytl se mi pohled na chodbu zalitou světlem hořících pochodní. Představovala jsem si, že kráčím v krásných střevících, třpytících se šatech a čeká na mne kočár s párem statných koní. Slibný večer naplněný estetikou a krásou začíná…

Začíná se slavnostním slovem pana děkana, prof. MUDr. Vladimíra Komárka, CSc. v hlavním, křišťálovými lustry kouzelně ozářeném Majakovského sále. Právě v tomto sále budou během večera vábit zvuky orchestru Brand New Band dámy spolu s jejich kavalíry, budou je zvát k  tanci. Ty nádherné tóny je uchopí do zajetí. Díky nim budou všechny  strasti a starosti zanechány vně této dechberoucí pohádky. Její šikovní autoři se postarali o to, aby se vážený pan Smutek se svojí dámou Nudou neobjevili v seznamu hostů. Zápletky, vyvrcholení a rozuzlení se stále střídaly, nebylo tedy možno pocítit, byť jemný dotyk nudy.

Ve Společenském sále nám během večera těšili sluch naši spolužáci hrou na rozmanité hudební nástroje a překrásným zpěvem. Právě v takových momentech upřímně vděčím osudu za možnost se nacházet mezi nadanými lidmi tíhnoucími k umění. Jak ráda potkávám mladé lidi s vysokou úrovní duševní vyspělosti. Mně osobně jsou jejich úspěchy velmi příjemné - dodávají mi pocit síly a chuť do života.

V tomto okamžiku jsou již známa jména všech vítězů ankety „Učitel roku 2014/2015“.

prof. MUDr. Miloslav Marel, CSc., Pneumologická klinika (pozn. red.: rozhovor s prof. Marelem je dostupný zde)

MUDr. Radovan Hudák, Anatomický ústav

MUDr. Barbora East, Chirurgická klinika

MUDr. Leoš Teslík, Gynekologicko-porodnická klinika

doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc., Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 

PaedDr. Ivan Čechovský, Ústav tělesné výchovy

prof. MUDr. Vladimír Komárek, CSc., Klinika dětské neurologie

A laureáti sestupují z pódia. Ošerpovaní, s úsměvy ve tvářích a s modrými, zřejmě sametem potaženými tubusy v rukou se pomalu vracejí ke svým stolům. Mnozí procházejí sálem až do jeho zadní části - na vyvýšený parter. Právě teď mě míjí jediná letos titulovaná dáma - MUDr. Barbora East.

Dobrý večer, paní doktorko, měla byste, prosím, chviličku na krátký rozhovor?

Dobrý večer, ale jistě. Ráda.

Co pro Vás ocenění Učitel roku znamená? Myslíte si, že se nějak projeví ve Vaší další pedagogické praxi?

Myslíte, jako jestli teď zpychnu? /Směje se./ Překvapilo mě to. Upřímně a mile. Možná medici ocenili, že se jim snažím ukázat, co chirurgie je pro mladého lékaře, kterým brzy sami budou. Že to nejsou jen chvíle ala Nemocnice Chicago Hope a že jsou i mnohem méně adrenalinové zážitky, které je čekají… Nevím, ale ještě jednou jim všem děkuji.

Když v sále plném Vašich kolegů a studentů zaznělo Vaše jméno, když jste si pak ocenění přebírala, co Vám v tu chvíli běželo hlavou? Jak jste se cítila? Nevybavil se Vám například nějaký konkrétní pedagogický zážitek?

Upřímně.. tak trochu mi běželo hlavou, že jsem utekla ze služby, že mám na JIPu tři ventilované pacienty a že když mi zazvoní telefon, znamená to, že se tam něco děje. Měla jsem hrozné výčitky svědomí, že jsem sice ve službě, ale současně v plesových šatech v Národním domě.

V anketě hodnotí pedagogy studenti. Jak naopak vnímáte Vy studenty?

Jsou jiní, než jsme byli my. Jsou asertivnější, jsou vidět, slyšet, nebojí se říct svůj názor. Upřímně doufám, že takoví zůstanou. Jen tak se může změnit systém, který v této zemi funguje.

Závěrem se ještě vraťme přímo k dnešnímu večeru. Jak se Vám zde líbí? Kolikery jste již protančila střevíce?

Netančím. Ani v tanečních se mnou nikdo nechtěl tančit. Do konce medicíny jsem se věnovala vrcholovému sportu a tanec to nebyl. /Usměje se./ Myslím, že mám nejhorší hudební sluch na světě a na podpatkách si připadám jako koza. Ale ten kousek večera, který jsem tu strávila, byl moc hezký. Tak trochu jsem omládla a mrzí mě, že nemůžu zůstat déle.

Děkuji Vám za rozhovor a ještě jednou gratuluji.

Mezitím, co jsem hovořil s paní doktorkou, se hosté v sále rozestoupili po celém jeho obvodu. Všichni postupně upínají své pohledy na mladý pár pod pódiem. Chystá se zřejmě další předtančení. -- Ano, je to tak. Po standardní sestavě Veroniky Klápové a Vratislava Blažka, kterou jsme viděli v úvodní části večera, budeme nyní moci shlédnout - jak právě ohlašuje konferenciér - sérii latinskoamerických tanců v podání Lucie Bartůškové a Vojtěcha Poláka.

Na plese 2. lékařské fakulty byl poskytnut prostor i milovníkům moderních tanců. Naskytla se jim skvělá příležitost odhalit své niterné touhy za hudebního doprovodu „Imperio“, „J!Scream“ a  „Crewtones“ v Raisově sále.

Plynule se tlumí světlo, orchestr ztichl, za vládnoucího mlčení, které je naplněno očekáváním a ve kterém jsou slyšet tlukoty srdcí, studenti zaujímají poslední volné prostory na balkonech a moderátor ohlašuje očekávaný zlatý hřeb večera: „Vítejte, Prdlý kosti“. Vlna nadšení se přežene sálem. Zrak se nám upne na skvěle vymyšlené a secvičené taneční představení. Na deset minut je tvá pozornost sevřena a nikdo není schopný odvrátit začarovaný pohled. Doopravdy: Prdlý kosti - vrchol večera. Bouřlivé ovace, tryskající emoce, ... a ples pokračuje.

Dlouho očekávaný, svým pojetím zcela ojedinělý a provedením naprosto dokonalý zlatý hřeb večera je za námi. A já právě stojím v zákulisí s jedním z jeho aktérů - s Nicolasem Alvarezem, ještě udýchaným a stále oblečeným do posledního z řady kostýmů, které musel během představení vystřídat. (pozn. red.: videozáznam vystoupení je dostupný zde)

Nicolasi, mě by v první řadě moc zajímalo, kolik z vás bylo studentů a kolik profesionálních, najatých tanečníků.

/Směje se./ Všetci členovia Kostí sú študentmi 2. LF, ale ďakujem pekne za otázku, berieme to ako kompliment.

Ale zřejmě musel každý zájemce projít nějakým výběrovým řízením, ne?

To áno, záujemcovia musia prejsť konkurzom. Ja som tu prvý rok, takže som ho absolvoval na začiatku zimného semestra. Je super, že šancu dostávajú aj študenti bez tanečných skúseností.

Kdo vám vymýšlel jednotlivé choreografie?

Hlavná myšlienka tohtoročného vystúpenia - „Jak vyroste lékař“ - vznikla ešte pred začiatkom spoločných nácvikov. Tento rok Prdlý kosti viedli Elsa Zemánková a Robert Mužný, jednotlivé podčasti mali na starosti ďalší hrozne šikovní tanečníci.

Celkově jste působili jako velmi šikovní tanečníci všichni. Jednotlivé dílčí pohyby byly precizně zvládnuté, prováděli jste je s absolutní lehkostí a samozřejmostí. Dokonce i náročné skupinové figury působily jednotně, jakoby to vlastně byla úplná brnkačka. Od kdy jste zkoušeli a jak zkoušky vůbec probíhaly?

Už od októbra sme sa stretávali každý týždeň a trénovali sme, samozrejme, najviac práce sa stále urobí za posledných štrnásť dní. /Směje se./ Absolvovali sme aj dve sústredenia, kde sme mali viac priestoru pre spoznávanie sa navzájom a koniec koncov aj pre cvičenie premetov. Atmosféra a humor na tréningoch boli proste pecka a dnešné vystúpenie sme si užili. Preto dúfame, že aj diváci!

Ples - kouzelný večer, kdy se stávají zázraky. Při přecházení z jednoho sálu do druhého si bylo možné vyzkoušet štěstěnu v tombole. Jako památku na tento skvělý večer si skoro každý odnesl kromě skvělých vzpomínek ještě nějakou z mnohých cen: vstupenky do divadla, SPA-procedury, pozoruhodné knihy, permanentky do fitness, nebo dokonce certifikáty na roční jazykové kurzy od partnerů  plesu. Avšak tento večer nám přichystal i mnoho dalších překvapení.

Třebaže za několik málo okamžiků nastane půlnoc, konec plesu 2. lékařské fakulty je stále daleko před námi. V hlavním sále zatím vystřídal živé muzikanty živý diskžokej, reflektory mírně potemněly, změnily barvu a taneční zábava tak pomalu dostává nový rozměr.

No a po mém boku, zde ve foyer ve druhém patře, už stojí dva studenti všeobecného lékařství - Dominik Ovesný z prvního a Bára Vyhnánková z druhého ročníku - a pan doktor Martin Salaj, odborný asistent Anatomického ústavu naší fakulty, které poprosím o stručné zhodnocení dosavadního průběhu večera.

Jaký bod programu vás zatím nejvíc oslovil?

D.O. - Za hřeb večera považuji rozhazování gumových káčátek. Všichni se mohli přetrhnout, aby chytili alespoň jedno.

B.V. - Určitě vystoupení našich Prdlých kosti, které nezklamaly. Ohromný aplaus byl zasloužený! A už se těším, co si přichystají na příští rok.

M.S. - Tombola. Protože vyhrála slečna losovače.

Hudební dramaturgie dnešního večera je poměrně rozmanitá. Jste s nabídkou stylů, rytmů a žánrů spokojeni?

D.O. - Mě osobně nejvíce zaujala hudební skupina Imperio. Na jejich energickou hudbu si může zatančit opravdu každý.

B.V. - Myslím si, ze každý má možnosti si najít to své. My třeba navštěvujeme sály postupně podle únavy a stavu střevíčků.

M.S. - No, v žádném ze sálů se nehraje nic, z čeho bych byl vyloženě nadšený, ale ani nic, co by mě vyloženě rušilo.

Podařilo se vám chytit letící káčátko?

D.O. - Káčátko se mi chytit podařilo, nicméně jsem si ho moc neužil. Byl jsem donucený ho přenechat své sestře, která ho vzápětí ztratila.

B.V. - Bohužel ne, ale na druhou stranu jsem nechytla ani prezidentskou virózku.

M.S. - Ne, protože jsem nevěděl, že se vůbec něco vyhazovalo. Byl jsem zrovna trochu zaneprázdněn. Ale příští rok už si na to dám pozor.

Už je dávno po půlnoci, avšak mládí nezná únavy. V této chvíli si uvědomuješ, do jaké míry se ti tito lidé stali blízkými a drahými, jak  je příjemné se dívat do jejich jiskřících očí a na šťastné úsměvy. Chci, aby tato pohádka nikdy nekončila.

Text: Anna Voinilovych a Tomáš Mikyška

Foto: archiv