Opravdová megapárty

Vsadím se, že každý z nás, kdo plánoval návštěvu  motolácké megaparty, věnoval alespoň pět minut svého času k vymýšlení originálního kostýmu k letošnímu tématu „Mládeži nepřístupno“. Toto abstraktní téma se dalo pojmout různě – od lechtivějších kousků zahalených do seriozního lékařského pláště, až po střízlivě pojaté netradiční nápady, kde se aktéři nemuseli odhalovat, aby se mohli tématu megaparty dotknout.

P.M. club se doslova hemžil různorodostí. Hned u vchodu (když opominu securiťáky, kterými by se čistě teoreticky dalo také inspirovat) jste mohli narazit na houf rozevlátých sestřiček, sexy policistek, na jednu těhulku, nejspíš skutečného Jacka Sparrowa (jeho pohyby byly naprosto autentické a navíc nikdo nevěděl, kdo by to tak mohl být) a plno dalších.

Oceněné ale mohly být jen masky tři, což ale hned neznamená pouze tři lidi.  Na bronzovém místě skončily slečny, které se barevně sladily podle edice Tatranského čaje. Druhou příčku obsadila dvojice slečen, které se inspirovaly The Sims a své intimní partie „rozmazaly“ obdélníkem z kartonu a lepenky. Nikoho už snad teď nepřekvapí, že vítězem se v této plejádě slečen nemohl stát nikdo jiný než další slečna. Teda, jen na první pohled. Pod něžným obličejem a poměrně bujarými křivkami zdravotní setřičky se skrýval nekompromisní chlap.

A protože nám teď vrcholí Movember, nezapomnělo se ocenit snahu mladých mužů v pěstění pořádného knírku. První listopadové dny bylo občas těžké poznat některé jinak známé tváře a těmto vylepšeným tvářím důvěřovat, protože i s deficitem bujnější fantazie připomínaly sňátkového podvodníka nebo hůře Milouše ze Saturnina. Nicméně na prevenci mužského zdraví se podařilo upozornit a teď nezbývá nic jiného, než starostlivost o knírky dotáhnout až do konce měsíce listopadu a starostlivost o zdraví nejlépe až do konce života.

Co by to bylo za Motoláckou akci bez tomboly! Ceny byly zajímavé a pestré. Já si třeba domů táhla kilo párků, které když uviděl kluk ze šatny, tak se zmohl jen na: „No fuj! Vždyť vám to zteplá!“ To se se naprosto rozcházelo s nadšením lidí z mého kruhu, kteří viděli v párcích jistý potenciál.

Ovšem komentováním mých párků hlavní šatnář rozhodně nehodlal skončit. Ve frontě čekající na kabáty stála i zosobněná edice Tatratea. Holky myslely na všechno a pro větší důvěryhodnost si pro jistotu ještě napsaly na tvář tužkou na oči procentuální zastoupení alkoholu své konkrétní lahve. A u šatny se jim hned dostalo dobré rady a nápomocné ruky: „No fuj! Co to máte na obličeji? Tady máte ubrousek a utřete si to!“

Hudba se míchala s drinky, s námi trochu cloumal alkohol (tímto bych chtěla ještě jednou poděkovat blíže nespecifikované osobě, která stihla polít v jeden moment hned dvě slečny a má záda pivem) a postupně nás všechno dění směřovalo k závěru a zaslouženému, i když značně zkrácenému spánku nebo poetickému bloumání ranní Prahou.

autor: Míša Dvořáková
foto: Jan Fluger