Motolský parník

Byl teplý červnový podvečer, obloha bez jediného mráčku odrážející se v zelenkavých vodách Vltavy a k břehu právě přirazil parník nesoucí jméno Cecilie. Chystal se na plavbu oslavující veškeré medictvo 2. lékařské fakulty a především pak ty nejúspěšnější a nejvytrvalejší z nás, kteří se po šestiletém boji konečně mohou pyšnit oněmi čtyřmi písmenky před jménem, která znamenají svět. Nedlouho po sedmé hodině, jen co se všichni usměvaví medici a představitelé fakulty nalodili, byla Cecilie připravena vyplout a nás čekal večer plný hudby, jídla, pití a všeobecného veselí.

Letošní parník byl tím největším, co Vltava nabízí, schopný pojmout téměř 400 lidí a i přesto, že plavba se vlastně konala uprostřed zkouškového období, kapacita se bez sebemenších obtíží naplnila. Snad jako by všichni tušili, jak krasný večer pro plavbu pořadatelé vybrali a nemohli si ho tak nechat ujít bez ohledu na to, zda už mají splněné zkoušky či nikoliv. Bylo toho však mnohem více co plavba nabízela. Kromě dvou barů s drinky za, no, řekněme, pražské ceny a grilu na zádi lodi, byla připravena i hudební produkce. Tradičně večerem provázeli fantastičtí Crewtones, kteří nemůžou chybět na žádné pořádné fakultní akci, tentokrát však měli velmi silnou konkurenci v podání medového hlasu Shaymo Osomo, studentky druhého ročníku anglické paralelky.

Parník se houpal na vlnách až do večerních hodin a během své plavby stihl nabídnout výhled na večerním sluncem zalitou Prahu od Karlova mostu až po Tróju, kde nás zastihl západ slunce. Příchod noci napjatě očekávali především mnozí pánové, kteří oděni do společenských šatů propotili nejednu košili a jejichž brunátné tváře se krůpějemi potu třpytily snad jen o trochu méně než řeka pod námi. Nutno však dodat, že ani rouška noci nepřinesla výrazné zlepšení, ale co, pro módu se musí trpět a aspoň bylo zase o důvod víc svědomitě dodržovat pitný režim. Pořadatelé slibovali největší společenskou událost léta a to se vyplnilo do posledního písmene. O úspěchu večera svědčí i fakt, že ještě bezmála hodinu po zakotvení v závěru plavby mnozí studenti odmítali opustit palubu a ani tím pro mnohé večer nekončil. Afterparty jednoduše nemohla chybět, ke konci června je totiž důvodů k oslavám vždy nespočet.

Co dodat, Motolský parník opět nezklamal a i nadále zůstane jednou z nejoblíbenějších akcí sezóny, kterou si budeme všichni do svých kalendářů zvýrazňovat už s velkým předstihem. Pro naše absolventy znamenala plavba symbolický přesun z rozbouřených vod studentských do širého oceánu života. Nezbývá než jim popřát ať je jejich plavba klidná a jejich kocábka natolik stabilní, aby ji příležitostné bouřky nevyvedly z kurzu, natož pak potopily. A pro nás ostatní se parníkem uzavírá opět další kapitola našeho studia a už teď těšíme na příští rok, kdy budeme zas o rok starší, moudřejší a snad ne též šedivější. Jedna slečna mi během plavby řekla, že parník je takový stěžejní bod a že bych si na něj nikdy neměl tahat žádné zkoušky a já musím uznat, že parník je skutečně natolik dobrá motivace, abych se vždy pokusil tomuto předsevzetí dostát.

Text: Tomáš Jelínek

Foto: Alžběta Klížová, Jan Fluger