Labyrintem do nekonečna a ještě dál

Den před nástupem do školy, konkrétně v neděli 2.10., nás studenti z vyšších ročníků provedli po Motole a po Žížale. Sraz byl po jednotlivých kruzích před děkanátem fakulty, tam jsme to totiž už dobře znali, takže jsme nemuseli bloudit všude kolem. Nejprve jsme poznávali důležitá místa přímo v hlavních budovách FN Motol. Hlavním úkolem bylo zapamatovat si cestu do jídelny a dalších občerstvovacích zastávek, protože svačinek a kafíček není nikdy dost (obzvlášť ve dny, kdy se končí až večer, že?).

No a jak to dopadlo ve skutečnosti?

Milí čtenáři, nyní se můžete pobavit na účet můj a mých dvou spolužaček, které tímto moc zdravím. Dva dny po Welcome day jsme se během dlouhé pauzy vydaly do jídelny, abychom poprvé ochutnaly motolské pochutiny. Představte si ty 3 hladové prvačky, které zrovna odešly z přednášek a začaly bloudit po tom našem labyrintu.

“Nebylo to ještě o patro níž?”

“Co to zkusit tudy?”

“A nešly jsme v neděli náhodou tamtudy?”

“Holky, já to tady nikdy neviděla podle mě.”

Tak přesně takovéhle věty z nás padaly po celou cestu. Asi po 10 minutách nás cedule “Závodní jídelna ->” dovedly k jídelně, kde jsme se lekly množství doktorů, sestřiček a dalších zaměstnanců. Po krátkém rozhodování jsme se otočily a vyrazily směr Achillea. No jo, jenže to nebylo tak jednoduché, ta cesta zpátky byla ještě 3x horší. Zkrátka jsme zkusily úplně každý východ, který po cestě byl, než jsme našly ten správný (congratulations to us). A jako třešničku na dortu jsme o pár dní později zjistily, že existuje asi desetkrát jednodušší a kratší cesta.

Doufám, že jsem vás trochu pobavila naším orientačním smyslem.

Nyní bych se ráda přesunula k další akci, která proběhla ve čtvrtek 6.10. v Radlické kulturní sportovně, a tou je oblíbená Welcome party. Pro nás Cipísky (čti prváky) byla připravena další skvělá bojovka v kruzích. I přes jisté zdravotní potíže (křeče nejsou nic příjemného) jsem si ji velmi užila a budu na ni vzpomínat snad celý život. Opět nás členové Motoláku, IFMSA a dalších spolků, jakožto pořadatelé, překvapili zábavnými úkoly, které kolikrát nebylo lehké splnit. My si s tím ale poradili a všichni úspěšně doběhli do cíle. Ráda bych se s vámi podělila o více detailů, ale při představě, že se k tomuto článku dostane nějaký budoucí prvák, si je radši nechám pro sebe. Ten, který to již prožil, si to zajisté pamatuje a ten, kterého to jednou čeká, si to pořádně užije stejně jako všichni před ním. Poté následovala volná zábava plná zpívání, tancování, povídání atd.

Po nějaké době se vyhlásila poslední písnička před zlatým hřebem večera, kterým byly křest a přísaha nás, prváků. Všichni jsme se celí natěšení mačkali u pódia a čekali, co přijde. Pořadatelé se mezitím seskupili na pódiu, aby vše mohli sledovat shora. Matyáš (předseda Motoláku) převzal mikrofon a začal nám předčítat přísahu. My ji po něm s hrdostí opakovali, starší studenti vzpomínali na jejich začátky, zkrátka jsme si tu chvíli všichni užívali. Rituál, který následoval poté, je podle mě něčím, co každý musí prožít bez toho, aniž by tušil, co ho čeká. Tímto tedy skončilo přivítání prváků na fakultu a pokračovala volná zábava.

Ve 3 hodiny bohužel nastal konec této úžasné akce, tak jsme si vzali své věci a vydali se domů (na koleje, na byty…). Věřím, že někomu to netrvalo moc dlouho, ale já se s mou drahou spolubydlící dostala na pokoj až ve 4:45, protože to dříve nejelo a jako bonus jsme přejely o jednu zastávku. Součástí cesty byl i pěší výlet z Anděla na “Ípák”, díky kterému jsme stihly dřívější bus.

A čím to pokračovalo?

Po 50 minutách spánku v posteli nám zazvonil budík a my s radostí mohly vyrazit na přednášku z biofyziky (ano, fakt jsme tam byly – minimálně naše těla, o duši si nejsem moc jistá).

Tímto jsem sepsala snad všechny zážitky a pocity, které jsem během těchto dvou krásných akcí nasbírala. Zbývá tedy jen jediné, a to je veliké poděkování všem pořadatelům, kteří nám to připravili. Doufám, že jste si užívali stejně jako my.

A vám, čtenářům, děkuji za dočtení do konce.

Mějte se všichni krásně, na mě už čekají kosti končetin ;-)

Kateřina Kolčová