Hlavní » Články » Katarína Šamuová: Věda mě láká, ale potřebuji i lidský faktor

Katarína Šamuová: Věda mě láká, ale potřebuji i lidský faktor

Katko, jsi studentkou prvního ročníku, ale máš za sebou i stáž v Anglii...

Ano, byla jsem se podívat na ústav patologie v Oxfordu a prohlédla jsem si tamní výzkum zaměřený na Alzheimerovu chorobu a kmenové buňky. To nebyla ale úplně stáž, kde bych dělala něco sama. Byla to spíš taková možnost přiučit se po boku profesionálu a příležitost se podívat, jak takový špičkový výzkum a zázemí v Oxfordu vypadá. Dostat se k shadowingu mi pomohla lékařka ze Slovenska, jež tam pracuje, a kterou jsem objevila čistou náhodou jednoho dne přes článek na Facebooku. Když jsem se ucházela o studium v Anglii tak mi hodně pomohla a staly se z nás dobré přítelkyně. Kromě toho jsem ještě přes léto pracovala v londýnské kávarně, což byla zase velká škola zvládání mezilidských vztahů, protože s mojí šéfkou nebylo vůbec lehké vyjít (smích). V neposlední řadě jsem si v Anglii zamilovala čaj s mlékem...  

Anglie

Takže tvůj původní studijní cíl byla vždy medicína? Kam ses ještě hlásila?

Stoprocentně. Rozhodnutí padlo už v druhém ročníku na gymnáziu. Přiznávám, že jsem se na medicínu hlásila primárně do Anglie. Tu zemi prostě miluju - krajinu, britskou angličtinu, styl života... Nejvíce mě to lákalo na Cambridge, to se však nepovedlo. I když věci někdy nejsou tak, jak si je vysníme, nemusí to být naškodu. Jsem hrozně šťastná, že jsem se dostala na tak skvělou školu, jako je 2. lékařská! Její dobrá pověst ji předchází. Líbilo se mi taky, že si naše fakulta zakládá na klinických praxích a lidském přístupu. Myslím si navíc, že zdejší studenti jsou více ambiciózní – spousta má chuť vyjet za stážemi do zahraničí, což není nutně výhoda, ale takové prostředí mně osobně vyhovuje a motivuje. Svou roli určitě sehrál i Motol jakožto špičkové evropské pracoviště. Moje první dojmy jsou zatím skvělé. Nikdy mě škola a hodiny tak nenabíjely.

 

Pracovala jsi jako dobrovolník v košické nemocnici na dětské onkologii. Hrálo i to roli při výběru naší fakulty?

Ne, pediatrie je krásný obor, mě ale profesionálně neláká. V té době byl můj záměr hlavně poznat ten lidský rozměr medicíny, emoce a lidské příběhy, jež tento obor často přináší. Momentálně uvažuji spíše o chirurgickém směru, ale zrovna tato praxe na dětské onkologii mi dala hrozně moc. Chodila jsem tehdy do nemocnice jednou týdně a trávila čas s dětmi. S těmi staršími jsem si někdy povídala o jejich osudech, s mladšími jsem si zase hrála nebo kreslila.

 

Na střední škole jsi se ale věnovala mezinárodním fyzikálním soutěžím...

Ano, reprezentovala jsem Slovensko na Mezinárodním turnaji mladých fyziků (International Young Physiscists Tournament). Nebyla to ovšem jenom taková ta olympiádová fyzika, kde dostaneš 4 papíry na které máš 4 hodiny a bav se. IYPT každoročně vydává sedmnáct otevřených problému z reálného života, které je třeba fyzikálně prozkoumat. Musíš samozřejmě předvést i teoretické znalosti, ale schopnost navrhnout a provést dané experimenty je spolu se schopností prodat a obhájit své řešení, když mluvíš k davům, naprosto vitální. Člověk se na to pak připravuje celý rok, ideálně v týmu. Nejdříve v rámci Slovenska a potom se na výběrovém soustředění z různých škol skládá tým reprezentující Slovensko na mezinárodním turnaji.

Některé úlohy byly spíše orientovány na teoretické řešení, u jiných šlo zase o vynalézavost a inovativní přístup v experimentu. K těm druhým se řadila například úloha, kdy jsme měli vymyslet zařízení, jež zabrání rozbití vajíčka po pádu ze dvou metrů. Náš tým nakonec využil materiál na bázi škrobu, který mění svou tvrdost podle toho, jak velkou silou na něj působíš. Na něj potom vajíčko dopadlo a skutečně se nerozbilo. Já jsem měla moc ráda spíše úlohy, které měly zajímavou teoretickou i praktickou stránku, často jsem však skončila u hydrodynamiky (smích). Ráda třeba vzpomínám na jednu, kde jsme zkoumaly chování míčku v pohybující se trubici naplněné tekutinou v závislosti na její hustotě (rozpracovanou úlohu najdete na https://katarinasamu.com/projects/iypt-2017-singapore/).

Tato soutěž byla specifická ovšem i tím, že nešlo jen o to mít tu nejlepší teorii nebo experimentální aparaturu. Soutěžící musel zároveň své řešení prezentovat a hájit ho před oponentem z jiného týmu. Mělo to podobu debaty, ale jednalo se vždy o věcnou diskusi, kdy jsme se snažili u oponenta vypíchnout konkrétní chyby a společně dospět k zlepšení. Další soutěžící, recenzent, měl potom diskusi shrnout a uzavřít. Role oponenta se mi asi líbila nejvíce a výrazně ovlivnila i moje myšlení.

Singapur

Ty jsi nakonec reprezentovala Slovensko dvakrát a vždy jste vybojovali medajli (bronz, stříbro). Jednou v Singapuru, jednou v Pekingu. Jak bys srovnala tyto dva ročníky?

Moje dojmy jsou samozřejmě v první řadě závislé na mém výkonu. V Singapuru jsem ještě nabírala zkušenosti a nevěděla úplně, co se ode mě očekává. V Pekingu už to bylo z mé strany o hodně lepší, takže na tenhle ročník vzpomínám raději. To jsme právě získali stříbro. Navíc jsme se tam sešli jako skvělá parta, takže jsme si kromě úspěšného soutěžení užili i hodně legrace. Po stránce organizace byly oba dva ročníky na ohromně vysoké úrovni. Co se týče lokalit, tak v tom u mě Singapur vítězí na celé čáře. To město mě neskutečně okouzlilo. Všude krásně čisto a uklizeno. Lidé čekali spořádaně na přechodech a všude byli na nás turisty moc milí. Nezáhledl jsi ani žvýkačku na chodníku. Upřímně se nedivím, když hrozí pokutou i za to. Navíc singapurský tým vyhrává tuto soutěž pravidelně, takže i kvalita jeho školství je očividně na vysoké úrovni. V Pekingu ve mně první dojem zanechal ohromný smog a né právě nejčistší prostředí. Jinak taky fajn. (smích) V Pekingu jsem pak na trhu v rámci týmového hecování ochutnala škorpióna, což byl tedy taky zážitek. Byl však hodně opražený na oleji, takže mě chutově nijak nezaujal. Z Pekingu jsem se vrátila loni v létě a začala se pomaličku připravovat na přijímačky v Anglii.

 

Nelákalo tě nakonec vzhledem k těmto úspěchům přeci jen studium fyziky?

Vůbec ne, pro medicínu jsem byla pevně rozhodnutá už před tím, než jsem se s IYPT dostala za hranice Slovenska. Věda jako taková mě lákala a láká, ale pokud bych se věnovala jen fyzice a byla celý den někde v ústavu a měla hlavu v abstraktních problémech, tak by mi chyběl ten lidský faktor a pocit, že pro lidi skutečně něco dělám přímo a vidím výsledek, nebo ho možná, doufám, i tvořím. Medicína jako věda je to, co chci, a bez ní bych si své budoucí povolání představit nedokázala. Často jsem lidi svou volbou překvapila, ale já myslím, že do budoucna můžu ze zkušeností z IYPT jen těžit. Ta soutěž mi dala hodně, i když jsem si kvůli ní třeba nenašla čas na biologickou nebo chemickou olympiádu, které jsou asi typičtější pro budoucí mediky...

Mně se ovšem nikdy nelíbila představa, že bych se na gymplu takhle k něčemu přilepila a zůstala u toho napořád. Nepochybuji o tom, že mi medicína rozšíří obzory a já si najdu ten pravý obor pro mě, ať už to bude ta chirurgie nebo něco jiného. Hodně mě třeba láká neurologický výzkum a velmi obdivuju Majku Stratilovou, která chodila na stejné gymnázium a letos úspěšně završila studium tady na fakultě. Právě ona třeba dokázala zkombinovat chirurgický obor a vědecký výzkum, což mě velmi láká.

 

Cítila jsi pak nějakou výhodu u přijímaček při testech z fyziky?

Mám-li říct pravdu, tak spíše ne, než ano... Když jsem se dívala na otázky k přijímacím zkouškám, tak jsem byla často překvapená, kam daná otázka cílí a co vyžaduje. Je však pravda, že jsem dělala jenom modelovky na 1. LF. Myslím si, že je to spíš o tom, jak rychlý jsi a jak moc máš nadrcené vzorce a příklady ze střední, než jestli se ve fyzice jako takové orientuješ a umíš o ní přemýšlet. Nakonec to bylo ovšem v pohodě a dostala jsem dost bodů, i když to bylo spíš o důkladné přípravě.

 

Tvoje jméno nalezneme i mezi organizátory Hack Košice. Mohla bys nám tu soutěž trochu představit?

Tuto soutěž - hackathon, založili moji bývalí spolužáci z gymplu, kteří se vydali studovat IT do Británie a rozhodli se pak tamní kulturu přenést domů do Košic. Má to 24-hodinový formát, kdy si vždycky sponzoři z řad IT firem vymyslí zadání úkolu pro svou kategorii. Jednotlivé týmy tedy vytváří programy a prezentují je porotě, kterou většinou tvoří právě zástupci sponzorujících společností. Náš hackathon byl prv MLH (Major League Hacking) Hackathon na Slovensku, tedy měl akreditaci světové špičky. V západních zemích mají tyto soutěže velkou tradici a existují dokonce i hackathony zaměřené na medicínské aplikace.  

Hack Košice má zatím velmi příznivé ohlasy a hlásí se mnoho soutěžících ze zahraničí. Na soutěži jsem si měla možnost dokonce odmoderovat celej event, což byl neskutečně skvělý zážitek. Ještě před tím mi pak organizátoři nabídli, jestli nechci pomoci s designem a marketingem. Grafika je totiž můj velký koníček a pořád si něco kreslím už od dětství. Máma šíří legendu, že moje první slova byla pero a papír. Asi i proto mě láká chirurgie a její kreativní rozměr. (smích)

Hack Košice

 

 

Připravil Ondřej Lukáč

Fotky z archivu Katky Šamuové