Jaký je rozdíl mezi první, druh... aneb ochraptělé ohlédnutí za Gaudeámem

''Ahoj, já mám takový dotaz... Jaký je rozdíl mezi 1., 2. a 3. lékařskou fakultou?'' ptá se nás u stánku na Gaudeámu v Brně nespecifikovaný (rozuměj faaaakt velký) počet budoucích uchazečů o studium na naší fakultě.

Otočím se na Lidušku u pultíku, mrknu na ni, aby nám udělala další čárku a jdu na to. Co? Jakou čárku? V průběhu veletrhu jsme si s kolegy z pražských lékařských fakult vymysleli takovou malou soutěž o to, kdo víckrát vysvětlí rozdíly mezi fakultami. Bohužel výsledků se nikdo z ná nedočkal, protože po dvou hoďkách a třeba třiceti nových čárkách už bylo vážně obtížné se v té změti orientovat. Navíc člověk nevěděl, jestli slečna, která před ním stojí a vyptává se, je ta, které už byly všechny rozdíly náležitě popsány a nebo je to nová slečna, která teprve přišla a právě tuto informaci očekává. Uf... Každopádně, po nějaké chvíli jsme si všichni vyvinuli politicky korektní odpovědi, které náležitě vychvalovaly nesmírné klady našich fakult a zároveň nehejtily ty ostatní. A když, tak jen lehoulince... Aby nás snad někdo nenařkl z toho, že si snad můžeme pohrávat s myšlenkou, že na ostatních fakultách studují taky fajn lidi. No to snad... To by bylo skoro na disciplinárku. I když, mýtus, že na třetí lékařské fakultě žerou malé děti, se k budoucím studentům dostane i bez naší pomoci, takže chill. Škoda jen, že jsme si letos zapomněli vzít všeshrnující Motolkomixový obrázek, který by nám ušetřil hodně práce (a hlavně hlasivky).

''Čau, hele, já jdu za váma. U brněnského stánku mi řekli, že prej ste dobrý!'' rázně k nám kráčí slečna přímo od stánku MUNI. Tak když to říkají, tak na tom snad i něco bude! Za tohle si lidi z MUNI vyslouží podpultovou reklamní tašku ÚKáčka. Jo, tohle (a lehké přežírání se s čvuťákama na gaudeámovém obědovém rautu) patřilo rozhodně ke světlejším momentům. Člověk se ale bohužel nevyhnul ani těm méně příjemným... Jako když jsem například jedné slečně dobrých deset minut povídal o tom, proč by jí mohla přijít dvojka sympatická, načež poděkovala a vrátila mi letáček, který jsem ji před těmi deseti minutami dal. Ježiši, tak ho alespoň vyhoď za prvním rohem do koše! Nebo když přišel kluk se seznamem otázek zahrnujícím snad vše  od toho, proč nemáme povoleny na přijímačkách kalkulačky až po to, jaká je v Praze 5 tvrdost vody. A nebo když se docela rozumně ubíhající rozhovor stočí k otázce: ''A jak vaše fakulta vyučuje alternativní medicínu?''
''Ehm... Asi nevím, co přesně myslíš.'' prosím, řekni třeba alternativní systém výuky, nebo alespoň bylinky, hlavně ne homeopatii!

''No já nevím, jak se u vás učí třeba čínská medicína. Nebo homeopatie?''

To se pak těžko zachovává kamenná tvář, když chcete vysvětlit, že i když homeopatii vesele praktikují rodičové milé slečny ve své dermatologické ordinaci, ještě nezanemená, že se bude takovým majstrštykům učit i u nás. Sorry jako.

Nicméně, jsem se vrátil do Prahy z brněnského Gauedeámu bohatší o spoustu postřehů...
- Jestli je Praha matkou všech měst, pak Brno musí být jednoznačně jejich tatínkem (#FalickéSymbolyVšude). Ale alespoň mají levné a dobré pivo. V Brně se staráč za čtyřicet opravdu netrpí.

- I když si člověk myslí, že je normálně docela výřečný, stejně není žádná šance, aby umluvil čtyři dny v kuse a nepřišel při tom o hlas. Pár lidí mi to nechtělo věřit, ale můj krátkodobě nabytý rockerský chraplák jim vzal vítr z plachet.

- Fakultní propisky, tužky a placky jsou sice fajn, ale se zmrzlinou připravenou tekutým dusíkem od VŠCHT, popcornem od hutníků z Ostravy a nebo reklamními kondomy od ČVUTu se soutěží těžce. Ale o to víc člověka těší, když má před stánkem plno. Co plno, úplné přeplno! Lidí, kteří jsou nadšení, těší se, trochu se bojí přijímaček, ale rozhodně se o přijetí k nám chtějí porvat. K tomu nemůžu říct víc než hodně štěstí a pevné nervy! A snad třeba příští rok (k tomu bych i sobě měl popřát hodně štěstí a pevné nervy...).

autor: Richard Boček
úvodní obrázek: Richard Boček
Motolkomix: Donald