Dobronice aneb ukořisti si svůj spánkový deficit

Pošmourná sobota
Autobus mne po pár minutách jízdy z mého bydliště vyhodil na Opatově, jehož zastávka byla pro běžné cestující nepříjemně okupována davem zbrusu nových čerstvých mediků. Prolétlo mi hlavou, že to byla asi jediná pohodlně krátká cesta, kterou mi bydlení na kraji Prahy a studium v Motole dohromady přinese... Brzy se rozjela hra "najdi si svého kamaráda z kruhu (nebo alespoň polokamaráda z dvojkruhu)" a lehká nervozita rychle ustupovala.

Následné plavecké testy příjemně či nepříjemně probraly snad každého. Mě možná až moc. Zvolit si kraul jako styl na stovku nebyl totiž ten nejlepší nápad, jak jsem zjistila už během třetího bazénu. Odplaváno, seznamování ve velkém mohlo začít!

Dobronice nás přivítaly "hřejivým počasím posledních letních dnů", a tak program začal přednáškami (místo zapocením se u sportu) a prvním seznámením s některými osobnostmi naší Alma mater - například se samotným panem děkanem Komárkem. Co nevidět přišel večer a s ním první pořádné poznávání svého kruhu. Organizační tým starších studentů si připravil pro kruhy kvalitní icebreakery a následně velmi vydařenou welcome party.

Již první den spánkový deficit kvalitně ukořistěn.

Trochu (hodně) extreme neděle

Další den již byly na programu sporty, přednášky první pomoci a mnohými obávaný Extreme rush. Ti co se neobávali, totiž pravděpodobně ani netušili, že se na ně něco chystá. Jakmile jsem s ostatními závodnicemi stála bok po boku v ledové vodě, blesklo mi hlavou, co z názvu asi bude přesnější - zda extreme nebo rush.

Pro mne nejprve rush, po nalokání se trochy vody extreme, a pak už jen "plz dont drown" a následně "plz make it for the svařák".  Následovalo extreme namožení celého těla (v některých bosých případech extreme poranění všech končetin) a rush pod horkou sprchu. Tedy horkou. Minimálně jedna nešťastnice (nazdar Jíťo!) zvolila sprchu, která teplou vodou rozhodně nedisponovala, a protože si myslela, že u ostatních se jedná o to samé v bledě ledovém, protrpěla si tam pěknou chvilku taky.

Na večer byla přichystána týmová sportovně-socializačně-kulturní hra Procházka růžovou zahradou, která byla doufám i pro ostatní účastníky bezva zážitkem. Povzbuzeni občerstvením na stanovištích jsme běželi (naštěstí již neplavali) líp jak při Extreme rush dříve toho dne. Já si například užívala hltání tatranky ve stojce, během čehož jsem se úporně snažila smíchem ji nevdechnout - ale strach z udušení nebyl tak silný, měla jsem kolem sebe přeci hned pět horlivých dobrovolníků vyzkoušet si konečně Heimlichův chvat v akci!

I přes nešvary počasí se uskutečnil táborák. Noc kvalitně prozpívaná, prokytaro-pozounovaná, prosmátá a propovídaná.

Spánková deprivace se dál příjemně prohlubovala.

''Ukaž co umíš'' pondělí

Třetí den nás čekala první pomoc v akci a volejbalové klání. První pomoc byla pro mě díky kvalitním hereckým výkonům lehce stresovou a rozhodně velmi užitečnou a přínosnou záležitostí... Po záchranářské akci nechyběl důležitý feedback (OK, příště záchranku nebudeme volat stylem "Čauky mňauky, máme tu u jezu pěkný průser.") a my sami jako skupina jsme si pak vypichovali nejlepší momenty - namátkou komunikace s pánem prožívající infarkt myokardu: "Pane, kde bydlíte? Bydlíte doma?"

S večerem přišel nábor do studentských spolků, po kterém se díky báječné propagaci alespoň polovina prváků rozhodla angažovat se všude a ve všem a samotnému studiu upřít co se dá. Také byla možnost obohatit svůj šatník fešáckými triky, plášti nebo aspoň, pro momentálně nezámožné, motoláckými ponožkami (hřejí báječně).

A o to, abychom si vychutnali Prvácké Dobronice do posledního okamžiku, se postarala velmi kvalitní Goodbye párty.

Na spaní se zkrátka v Dobronicích nehraje.

Teď nezbývá než doufat v plné zotavení, smytí lihovek z čel a obličejů a dospání deficitu do vypuknutí školního roku. To teprve bude párty...

Za perfektní organizaci a společnost moc děkuji celému organizačnímu týmu. Dobronice za mne byly naprosto boží!

Text: Gabriela Moslerová
Foto: Alžběta Klížová