Hlavní » Články » Co si pamatuju z plesu 2. lékařské fakulty 2020

Co si pamatuju z plesu 2. lékařské fakulty 2020

Byla sobota večer a já jsem konečně opustil vaginu, do které jsem byl to odpoledne zanořen. Zavřel jsem Čiháka a vyrazil na ples. U vstupu do Národního domu na Vinohradech mě nejdřív přivítal pelikán a několik plakátů o koronaviru. Obojí bylo podobně užitečné. I když s pelikánem jsou teda hezčí selfíčka. Na plese už byla spousta lidí, spolužáky z kruhu se mi podařilo najít jen náhodou. Vlastně byli u baru, takže to zas taková náhoda nebyla.

Bylo asi osm hodin a ples měl být oficiálně zahájen. Hudební úvod zajistilo žesťové duo a sbor Chorion, který měl letos na plese premiéru. Následoval proslov děkana naší fakulty a taky rektora univerzity. Měl vystoupit i ministr zdravotnictví, ale ten nedorazil. Myslel jsem, že chytnul koronavirus, ale prý ho nějak seřval Babiš, tak se asi styděl. Po zahájení jsem zabloudil do menšího Raisova sálu, kde měla koncert kapela Funky Spankers. Frontman kapely to hodně rozjížděl a roztleskával diváky, kteří bohužel v sále tou dobou žádní nebyli, takže to působilo poměrně komicky. Samozřejmě později se sál zaplnil a kapela byla kupodivu celý večer stejně energická.

Kolem třetího piva jsem si koupil lístek do tomboly a k mému nadšení jsem rovnou vyhrál jednu z menších cen. Rozradostněn jsem běžel k výdeji výher, kde jsem zjistil, že jsem vyhrál časopis a týden fitka pro ženy. Super. Pořád ve mně však hořela naděje na výhru hlavní ceny. Ve velkém sále se mezitím začalo tančit na hudbu mírně gerontího Orchestru Josefa Hlavsy. Poodešel jsem na chodbu kde jsem slyšel vyprávět dotčeného pelikána (již mimo kostým), jak nepěkně se k němu někteří návštěvníci plesu chovali. Toto vyprávění mě zaujalo natolik, že jsem prošvihnul vyhlášení ankety učitele roku, takže bohužel vám nepovím, kdo se umístil nejlépe. Kachlík to nebyl.

Po chvíli jsem zamířil do společenského sálu, kde měl zrovna vystoupení hudební soubor studentů fakulty - Křídla Motolí. Vypil jsem několik dalších piv a naslouchal jsem oné rajské hudbě, která mě začala efektivně uspávat. Po chvíli mě z onoho mikrospánku vyrušil profesor Kachlík a začal se se mnou bavit. Ptal jsem se ho, jaktože nevyhrál onu anketu nejlepšího učitele. Odpověděl, že je velice těžké porazit Šárku, což je asi dost nenapadnutelný fakt. Po krátkém smalltalku se odebral na taneční parket a já za svými spolužáky na bar.

Večer pokračoval a mělo přijít horlivě očekávané vystoupení tanečního souboru Prdlý kosti. To taky přišlo a skutečně to stálo za to, což potvrdily i hlasité ovace publika. Následující chvíli mám dost v mlze, pamatuju si spolužáka, jak se neustále ptal lidí, kdy bude vyhlašování hlavních cen tomboly, jen aby mohl odpovědět: „Dvanáct, tak to je pohoda". Ono vyhlašování nakonec opravdu přišlo. S každým vytaženým číslem má naděje na výhru slábla, až se nakonec sesypala jako domeček z karet. Nebo spíš jako ta opilá holka v prvním patře. Každopádně gratuluji všem výhercům, já si užiju týden fitka pro ženy. Jednu z hlavních cen získal i doktor Salaj, který údajně vyhrál i minulý rok. Jeden spolužák, který nechtěl, abych ho zde jmenoval (Martin Stanek), měl na svém lístku číslo o jedna menší než doktor Salaj. Když mu to šel sdělit, dočkal se odpovědi: „Koho to zajímá?". Na to se taky nedá nic moc říct no.

Následovaly panáky a hluboké rozhovory s kruhovými spolužáky. Začal hrát i DJ Stayer, což byla jedna z posledních chvil, kterou si ostře pamatuju. Pevně doufám, že se dále nestalo nic natolik zajímavého, že by to stálo za zmínku. Další věc, kterou si již pamatuji, je kalné nedělní poledne a návrat k vagině. Doufám, že tohle všechno mluví pro to, že ples byl vydařený, a to jak po organizační, tak po programové stránce. Jestli jsem na něco zapomněl, tak sorry, jsem taky jenom člověk... a bolí mě hlava.

autor: Matěj Balík
foto: Jan Fluger