PNN - Příklady táhnou.

P O D Č Á R N Í K     N A     N E D Ě L I

myšlenky méně či více uspořádané, vydávané s nahodilou měrou pravidelnosti,
formálně však vždy až pod čarou

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Příklady táhnou.

Snad každého pravověrného medika zachvátila někdy v průběhu dosavadního života specifická touha. Touha po tom moci se jednou, ba co nejdříve (sic!), vyrovnat svému vzoru. Svému učiteli, respektovanému panu profesoru, který všude byl, všechno zná, v každé chvíli dokáže stručně, srozumitelně a plnohodnotně zodpovědět rozličnou, i meze svého oboru dalece přesahující, otázku. Který je činný na klinice i ve výzkumu, kterého zvou na operační výkony „z okraje města dokonce až do Prahy“. Který na pracovních setkáních a konferencích po celé zeměkouli pozvedá úroveň tamního poznání na úroveň světovou, ctí kalokagathii a třídí odpad. A při tom všem zvládá být neustále milý jak ke studentům, kolegům a pacientům, tak i ke zvířátkům, kytičkám a vůbec k všehomíru. Zkrátka: snad každého pravověrného medika zachvátila někdy touha po tom být jednou prostě klasa!

Ani já jsem se nedokázal ubránit a zatoužil jsem. Po prestiži. Po slovech uznání od chorých i zdravých napříč profesně-věkově-sociálním spektrem. Po publikační činnosti nadnárodních rozměrů!

Buďto mi sudičky kdysi přály alespoň týden v kuse, nebo jsem se jen narodil do příznivé doby. Jedině tím si vysvětluji, že má touha dostává poměrně rychle reálné obrysy a kýžený cíl se zdá být blíž a blíž. - Slov uznání mi přicházejí každý den desítky. Nejen přátelé, ale i zcela mně neznámí lidé ze všech koutů světa se chvíli co chvíli vyjadřují v tom smyslu, že je moje práce zajímá a že se jim to líbí. Během posledního měsíce se začaly objevovat i poněkud familiárnější kritiky typu „paráda“ a „super“, což hovoří jednoznačně o mém narůstajícím věhlasu. I samotní pacienti jsou se mnou nadmíru spokojeni a nebojí se to dávat najevo. Naposledy se na mě jedna babička při odchodu z ordinace, ve které jsem v rámci „Týdne praktického lékařství“ stážoval, usmála. A kromě toho doporučila přítomnému panu doktorovi, aby mě příště už konečně k něčemu pustil! Také jsem dostal mimořádnou nabídku: zúčastnit se Vědecké konference, která se bude za několik málo týdnů konat na půdě jedné z nejprestižnějších lékařských fakult, v srdci největší nemocnice střední Evropy. Takové pozvání se neodmítá! Asi se tam po obědě zajdu mrknout. A má publikační činnost? Do dnešního dne jsem napsal pro řadu světových medicínských žurnálů už bezpočet článků. Že jste je nečetli? Že se jich dokonce nemůžete ani dopátrat? To vůbec nevadí. Začínám se poohlížet po schopném mluvčím.

(tmi)