Medik obecný: Seriály z lékařského prostředí

Medik se na potítku mlátí do hlavy: "Mysli! Mysli! Co by udělal House?!" To je jedna z mých oblíbených hlášek z velmi povedeného videa Debilní kecy mediků našich hradeckých kolegů. Kdo z nás si to někdy neřekl? Těžko by se hledal jiný seriál z lékařského prostředí z posledních let, který by měl takový vliv na vnímání lékařského řemesla ze strany veřejnosti. Zatímco se jiné seriály soustředily především na vztahy mezi lékaři a pacienty a mezi lékaři navzájem, tak tvůrci Dr. House představili diagnostiku chorob jako vzrušující detektivku, kde doktoři střelhbitě tahají z rukávů neomezené množství možných chorob a metodou pokus omyl se dopracují až k té správné (což bývá obvykle ta třetí v epizodě). Seriál jsem s nadšením hltal ještě na základní škole, kdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bych se někdy na medicínu vůbec hlásil, natož přežil první tři ročníky... 

Docela by mě zajímalo, jestli podobný vliv měli zdravotnické seriály i v minulosti. Jak asi vnímali medici a uchazeči o studium seriál Nemocnice na kraji města v době, kdy běžel premiérově na obrazovkách Československé televize? Inspiroval někoho k tomu, že šel studovat medicínu? Stali se primář Sova, doktor Štrosmajer a další ihned vzory tehdejších mediků? Přišlo by mi to celkem pikantní, pokud by se zájem o specializace odvíjel od toho, jaký seriál je zrovna v kurzu. Pokud mohu soudit dle lidí ve svém okolí, tak ortopedie nepatří zrovna k nejoblíbenějším oborům, takže by se asi hodila zase repríza tohoto legendárního kusu z pera Jaroslava Dietla.

Pokud se budu dál držet našich luhů a hájů, pak nejde nezmínit oblíbenou sérii o Básnících s Pavlem Křížem v hlavní roli. Tato povinná záležitost každého medika je reprízovaná tak často, že se Štěpán Šafránek stal až prototypem českého studenta medicíny. Minimálně moji maličkost k němu už několik pacientů přirovnalo a třeba brácha z Básníků velmi rád cituje: "Já myslím, Štěpánku, že vás v té škole přetěžujou." "Mazej si umýt ruce. Co vás to v té škole učí?!" Musím se přiznat, že jsem ten nejslavnější a nejpovedenější druhý díl viděl poprvé celý v kuse až v prvním ročníku. Přišlo mi tenkrát až neuvěřitelné, že to může pobavit i někoho, kdo medicínu nestudoval, protože mnohé podzápletky a detaily mi přišly, jako by byly dělané čisté pro nás. Zejména mě pak po prvním semestru anatomie pobavilo, když si hlavní hrdina pro sebe recitoval: "Sulcus tendinis musculi flexoris hallucis longi"

Pokud bych však měl jmenovat svého favorita mezi seriály nebo filmy z lékařského prostředí, tak jsou to určitě američtí Scrubs. Nejde pouze o humor, který svou hravostí a infantilností nemusí sednout každému, ale zejména o skvělé ztvárnění lékařského prostředí. Ne nadarmo bývá často oceňován jako nejvěrnější seriál odehrávající se v nemocničním zařízení.  Mnozí říkají, že zatímco House divákovi ukazuje iluzorní napínavé detektivky, tak Scrubs jsou spíše o tom, jak lékaři "přežívají"realitu běžného pracovního dne. Velkým mementem je už jedna z prvních scén seriálu, kdy hlavní hrdina JD vstoupí poprvé do nemocnice jako novopečený lékař a sestra na něj hned spustí: "Fajn, zavedete pánovi na 234 sondu a dáte vědět, když bude laváž pozitivní." JD si pomyslí: "Díky třem letům na zdrávce, čtyřem na medině a hromadě půjček jsem si jistý jednou věcí - že vím kulový."

Z úcty k některým členkám naší rodiny musím na závěr jmenovat ještě jeden sledovaný, leč nechvalně známý, seriál a sice Ordinaci v růžové zahradě. V souvislosti s tímhle "počinem" se mi vybaví jedna scéna, jíž jsem byl nechtěným svědkem. Pacient se před operací šlach ruky tázal nesměle lékaře: "Mohl byste mi  prosím tu operaci ještě jednou vysvětlit. Mám trochu strach." "To bych sice mohl, ale vy byste to stejně nepochopil, tak si nelamte zbytečně hlavu a nechte to na profesionálech." Já jen doufám, že to není autentický záznam předoperačního rozhovoru z našich nemocnic...

Zdroj obrázku: http://drhouse.info/wp-content/gallery/drhouse/house%20tile.jpg