Medik obecný: Návštěva (u) příbuzných

Máme za sebou vánoční svátky a kromě dárku, stromku, cukroví a televizních repríz všeho možného jsou neodmyslitelně spjaté s návštěvou příbuzných - ať už v aktivním nebo pasivním smyslu slova. V obou případech je ovšem několik témat, které medik - nebo alespoň já - musí vždy podstoupit. V závislosti na počtu návštěv i několikrát za den. Pojďme si je tedy projít.

Pitvy: Tímhle tématem jsem se už detailně zabýval už v prvním díle. Netřeba tedy příliš dodávat, ale bylo nutné to zmínit, protože se mě na to stále ptá mnoho lidí. Jestli už jsem pitval, jestli to jsou opravdové mrtvoly (ne, půjčují nám voskové figuríny z muzea), jestli to se mnou něco dělá (povětšinou podivné šimrání na fibule), jestli někdo na pitevně omdlel, jestli jsem já omdlel, jestli jim zakrýváme obličeje (ano, máme na to karnevalové škrabošky) atd. atd.

Zaměření: Už víš,co budeš dělat? Už sis vybíral zaměření? Další série otázek, co přijdou naprosto vždy. Příbuzní prostě chtějí slyšet na, co se můžou těšit a jak moc vás budou moci využívat. Někteří už mi i nabízejí určité specializace podle toho, co je zrovna bolí nebo co jim vyčítají jejich doktoři. Jedna teta se mi takovou otázku položila krátce po zkoušce z biologie, a tak jsem odpověděl: "Klinická genetika." "Ale to já přeci vůbec nepotřebuju." Jelikož si stále nejsem stoprocentně jist, tak asi nejdemokratičtějším řešením bude sestavit dotazník a rozdat ho svým příbuzným, kde mi zakroužkují, čemu bych se měl v budoucnu věnovat  a já tak aspoň budu mít jasno. Z podobného ranku je i roztomilá otázka: "A až to dostuduješ, tak co z tebe bude?" (prakticky nic, ale budu mít mudra, kapišto?) Kdy mnoho lidí očekává, že budu moci ihned po škole dělat obvodního lékaře a jakékoli další studium bude jen taková dobrovolná nadstavba, kdybych náhodou roupama nevěděl, co dělat.

Zdravotní problém: "Včera mě bolela hlava." "Trochu poslední dobou pokašlávám." "Tuhle mě píchlo v kříži." "Někdy mívám mžitky před očima." atd. Vždy zakončené otázkou. "Co myslíš, že by to mohlo být?" Tyhle otázky jsou půvabné zejména po prvním semestru... I ve čtvrtém ročníku mě ovšem fascinuje,  že dotyčný vlastně vůbec nechce, abyste ho alespoň základně vyšetřili, zeptali se ho více na jeho problém apod. Lidé si prostě představují , že okamžitě po housovsku vypálíte jasnou diagnózu a běda, jak zaváháte.  Případné laboratorní testy či zobrazovací metody jsou samozřejmě jen pro zbabělce, to vy přece nepotřebujete...

Odborný článek: Dotyčný četl v bulváru, life stylovém magazínu nebo jiném plátku nějakou šokující informaci o lidském zdraví a vy jste ta správná autorita, na kterou se obrátí, aby si ujasnil důsledky pro svou osobu.  "Je pravda, že mi stačí vypít denně jeden litr vody?" "Je pravda, že musím vypít minimálně denně tři litry?" "Je obezita nakažlivá?" "Souhlasíš, že česnek je účinnější než penicilin?" (Ano, zejména u kapavky je lokální aplikace česneku k nezaplacení) "Chřipku vyléčí jen silná slepičí polévka, že jo?" "Ochrání mě kyselá okurka/zelený čaj/kočičí sádlo/čokoláda/růžové oblečení před rakovinou?"Zde třeba poznamenat, že není možné se otevřeně přít s danou poučkou, protože autor článku vždy vychází z dat britských vědců a v článku cituje úspěšného léčitele z Podkrušnohoří, takže nemáte nárok něco byť zpochybňovat a zbývá vám tak jen možnost lehké relativizace.

Známá osobnost: Váš příbuzný právě viděl rozhovor a/nebo četl článek s nějakým slovutným profesorem (od vás se pochopitelně předpokládá, že jste ho četli nepochybně taky) a vás se pak táže, jak moc se s dotyčným znáte. Zejména v první polovině studia bohužel neznáte nikoho, jehož jméno by laika uhranulo a jelikož většina jich zná pouze profesorka Pirka a Radima Uzla, tak ani později je není snadné oslnit...

Zdroj obrázku: http://www.scena.cz/fota/db/cas1r1140853.jpg