Medik obecný: Kafe, kafe, kafíčko

Až dosud jsem se snažil psát o tématech, které jakožto student medicíny moc dobře znám a můžu se k nim tak snadno vyjádřit. Dnes ovšem udělám výjimku a pokusím se napsat o mém vztahu k dalšímu neodmyslitelnému prvku medického života, jež mi ovšem dosud zůstává cizí - kávě. Ano, raději to zdůrazním: kávu jsem nepil a nepiju. Nepiju ji během roku, ani během zkouškového.  Nejde o nějaké zdravotní opatření, ale prostě mám raději sladké věci než hořkou chuť tohoto benzínu českého zdravotnictví. Dodnes si pamatuju, jak v Dobronicích se jedna spolužačka ptala medičky z vyššího ročníku, jak zvládá školu. Odpověď zněla, že klíčem k vytrvalému učení je hodně kávy. "Ta mi moc nechutná." "To se naučíš." Já ne.

Vím, že to často lidem přijde dost zvláštní. Když jsme měli ku příkladu ráno stáž na lůžkovém oddělení kliniky rehabilitace, tak bylo akorát po našem zápitu třeťáku. Pár spolužáku z mé skupinky - mj. i nejmenovaný bývalý předseda Motoláku - zapíjeli vskutku poctivě a jejich poctivost jim druhý den koukala z očí, respektive klížících se víček. Paní doktorka, jež si nás vzala na vyšetřovnu a zde nám přednášela o spektru pacientů na oddělení a možnostech jejich terapie, si toho po chvilce všimla a oslovila předsedu: "Jak vy se prosím jmenujete?" "Heřman." "Dobře. Heřmane, máte drobné?" "Snad jo." "Jestli ne, tak já vás klidně založím, ale běžte si prosím vás pro kafe." Předseda tedy vyrazil k automatu a jeho osud brzy stihl i dalšího kolegu. Jelikož jsem seděl vedle nich, tak oči paní doktorky spočinuly na mě a pravila: "Za chvilku budete na řadě i vy." "To je hloupé. Já totiž kafe nepiju." "VY NEPIJETE KAFE?!" "No, opravdu nepiju..." "A alkohol pijete?" "To vlastně taky ne." "Tak to asi ani nekouříte." "Nekouřím." "Co že to chcete dělat za obor?" "Asi internu." "To uděláte dobře, protože na chirurgii by vás s takovýmhle přístupem sežrali zaživa."

Docela by mě zajímalo, jak moc by mě to nakoplo, pokud bych si dal šálek pořádně silné černé kávy. Jestli bych se nastartoval jako veverky v animovaných groteskách a všechno kolem mě by se zastavilo a já bych listoval učebnicí, až by se ze stránek kouřilo a mé ruce by se pro ostatní smrtelníky změnily v rozmazané šmouhy.  Uvidíme, jestli na to někdy dojde. S ostatními se ale rád projdu při cestě na kafe, takže už jsem nabyl až encyklopedických znalostí. co se týče toho, kam všude na ní zajít a kde jí mají nejlepší. U některých jde ovšem spíš už asi o to, že už si musí udržovat určitou bazální hladinu kofeinu, aby vůbec mohli pracovat.

Oprávněná otázka teď asi bude znít, co tedy piju - během normálního provozu a zejména pak o zkouškovém období.  Normálně piju čaj - byl jsem jím takřka odkojen a celý život nepiju nic jiného. Postupně jsem se vypracoval od černého pytlíkového čaje až k velké sbírce sypaných čajů, jež tvoří moji současnou baterii pro každodenní pití.  Revoluci v pojetí pitného režimu o zkouškovém období vyvolal jeden můj spolužák z gymplu, když mě o loňských Vánocích obdaroval holandským kakaem, to se pak stalo mým životabudičem při přípravě na patologii. Mělo to ovšem tu kruciální nevýhodu, že když někdo prohlásí, že před zkoušku z patologie pil tři litry kávy denně, tak každý vidí, že to byla ostrá zkouška, když to samé pronesu o kakau, tak to vyzní, že jsem se na patologii připravoval v mateřské školce.

P. S: Nedávno jsem ochutnal kávovy dort Vaška Heřmana (jaké překvapení, že použil zrovna tuto surovinu) a byl výtečný!

Zdroj obrázku: https://criticalmas.com/wp-content/uploads/2009/07/futurama-coffee-rage.jpg

Poplatek za užití jména Václav Heřman byl uhrazen.