Medik obecný: Jak mě zkazila medicína

Studium medicíny má stále nános jistého patosu, který medikům nasazuje často až jakousi svatozář.  Medici jsou prostě pilní, oddaní studiu a milí k pacientům. Nekouří, nepijí alkohol a spí jen párkrát do roka. Ne, že by to všechno nebyla samozřejmě pravda, ale studium medicíny má řadu i veskrze negativních následků na lidský organismus a v následujícím textu vypíši několik z nich, jež se týkají  minimálně mé maličkosti:

1) Spaní se stalo mým koníčkem.

Poslední dobou jsem se přistihl, kolikrát lidem na otázku  "Co jsi dělal o víkendu?", odpovídám: "Spal jsem." A není to přitom ani trochu nadsázka. Začíná pro mě platit, že usnu téměř kdekoli a kdykoli.  Ráno, v poledne, večer. V knihovně, v autobuse, v zubařském křesle. Možná už začínám chápat, proč všichni pijí to kafe... Nostalgicky vzpomínám na to, jak jsem ve školce trpěl, když jsme po obědě museli všichni zalézt do postele. Dneska bych zabral jedna, dvě. Dříve jsem se nejraději učil v posteli a teď už se to stává známkou rezignace. Filosoficky bych to shrnul - dejte mi pevný bod a já vám usnu.

2) Mám zaprášenou knihovničku.

Přestal jsem číst beletrii. Jak je člověk celý rok v obležení učebnic, tak sem tam i zapomíná, že kniha byla kdysi i přítelem a nesloužila jen k memorování. A já jsem kdysi tak rád četl... Louskal jsem jednu knihu za druhou a teď jako když utne. Když se pak v létě snažím toto zaprášené přátelství poněkud oživit, najdu si nějakou knihu a se slavnostním dojmem se pustím do čtení, tak se stejně po pár minutách přistihnu,  že kontroluju, kolik stránek jsem přečetl a jestli je v té knize hodně obrázků, aby se to rychleji četlo.

3) Jsem Dr. Divnoláska, neboť jsem se naučil nemít strach z kadaverů...

Mrtvola, orgány a další obdobné rekvizity se staly natolik samozřejmou součástí mého života, že zapomínám, že jiní to tak nemají, a občas s nějakou historkou na toto téma vyrukuju u nedělního oběda. Jednou jsem se zase v létě účastnil prohlídky hradu, v rámci níž jsme se dostali i do sklepení, kde byla triumfálně vystavena lebka. Až po několika minutách mi došlo, že to má být asi něco šokujícího, když jsem se jako jediný na ní z několika centimetrů díval, zatímco zbytek návštěvníků se křečovitě krčil v koutě. Podobně už mě nevyděsí ani většina hororů. Korunu tomu ale nasadila jedna má spolužačka, jež si v ložnici triumfálně vystavila kostlivce. Na druhou stranu na noční zloděje by to asi fungovat mohlo...

4) ... a snášet nechutnosti.

Medik je obecně tvor dosti otrlý, až nechutný. Opět jsem o tom přesvědčil letos v září, když jsem sešel s několika spolužáky (a spolužačkami!) a začali jsme si vyprávět o historkách z praxe, co jsme všechno viděli a co jsme si vyzkoušeli. Padaly různé historky a zážitky. Jedna slečna se jako s trumfovým esem vytasila s tím, že si vyzkoušela vyšetření per rectum. Naše reakce na sebe nenechaly dlouho čekat: "Cože? Fakt!? Paráda!" "Žůžo!!!" "Tý jóó! To bych si také přála" "A jaké to tedy bylo? Cítila jsi něco?"

5) Remcám.

Když jsem psal první díl Medika a chlubil se tím bratranci, tak mi poradil, ať hlavně někdy napíšu o tom, jak jsou medici hrozně ubrečení. Cože? My? To tedy ne! V průběhu měsíců jsem nad tím ovšem sám několikrát zamýšlel a je pravda, že si mnoho z nás s odstupem času osvojí určitý černý humor, s kterým komentuje české zdravotnictví a často i samotné studium. Myslím si, že to většina spíš před ostatními říká v nadsázce a nehledá rovnou náruč na vyplakání. Na druhou stranu, když vám začne někdo srdceryvně vyprávět o tom, jak se učil dva dny na zkoušku, nebo že si mu dovolili jako absolventovi vysoké školy nabídnout nástupní plat 40 tisíc, tak se prostě neubráníte nějaké té jízlivé poznámce...

 6) Nikomu jen tak nevěřím.

Jakmile si člověk vyzkouší nemocniční prostředí i z jiného pohledu než jako pacient a začne tedy trochu poznávat i druhou stranu barikády, tak počne seznávat, že ne všechno je tak jednoduché, a že ti doktoři nejsou vždycky tak hloupí, jak nám onehdy strýc u večeře zasvěceně vyprávěl, že by nestačilo každého v padesáti nechat projet magnetickou rezonancí, a že na všechno nestačí jen česnek. Když mi teď někdo řekne, že doktoři něco zkazili, nebo že přímo jeho lékař je úplný idiot, raději se začnu dost podezřívavě ptát, protože vím, že tyhle situace nejsou zas až tak jednoduché, a že mince má většinou dvě strany. Tím nechci říct, že nejsou špatní doktoři, ovšem některé výkřiky na adresu zdravotníků beru od jisté doby s určitou dávkou rezervy. Zejména, když si uvědomím, že mnoho mých příbuzných si váží lékaře, co se na ně úkosem podívá a ihned píše recept ("To je prostě zkušený harcovník, co to má v oku."), než pečlivky, co se moc vyptává a dokonce si i dovolí je fyzikálně vyšetřit ("Takový všetečný nekňuba.").

7) Opravdu nikomu jen tak nevěřím.

Na druhou stranu jsem i zjistil, že není doktor jako doktor, a ne každá praktická lékařka s dlouholetou praxí, co se jí dostalo té cti být citována deníkem Blesk a moci šířit své revoluční myšlenky navzdory farmaceutické lobby, je odbornice na slovo vzatá... Podobně mě moc neberou ani názory plastických chirurgů na pitný režim nebo sexuologů na mikrobiologickou situaci v České republice.

8) Stal se ze mě špatný divák.

Pokud vidím film zabývající se nějakou chorobou nebo odehrávající se ve zdravotnictví, tak mi to většinou nedá a podrobím to poněkud kritickému pohledu. Samozřejmě film nebo seriál není dokument a House prostě nemůže týden čekat na výsledky vyšetření. To zcela respektuju a i když mě někdy něco zarazí, dovedu to hodit za hlavu. Menší šok mi ovšem způsobil v předvečer zkoušky z mikrobiologie seriál New Girl, když v něm Zooey Deschanel snědla polosyrovou leklou rybu z potoka, načež  začala mít chvíli po dojedení halucinace a po odvezení do nemocnice tamní lékaři odhalili legionářskou nemoc. Na tom mi poněkud něco nesedělo. Bohužel jsem si to pak nevytáhnul, abych mohl s panem docentem Dřevínkem sdílet své rozhořčení.

9) Trpím horečkou omladnic.

Chtě nechtě si prostě medik projde obdobím, kdy choroby vidí všude okolo sebe, a zejména pak u toho pacienta, co se mu vždy zjeví ráno v zrcadle. Spektrum odhalených patologií samozřejmě odpovídá frekvenci výskytu v učebnicích a na přednáškách, takže vede cystická fibróza, sarkoidóza a Wegenerova choroba. Předtím se mohl člověk jen tak nachladit, nýbrž teď vidí za každým příznakem tu fůru hrůzných možností! Kašel už najednou není tak nevinný, jak se dříve zdál být, a každá bolest hlavy si říká o vyšetření magnetickou rezonancí...  No prostě - medical studentitis.

10) Jsem prostě magor.

To nejhorší nakonec... Když jsme se na konci září zabydloval na koleji, tak jsem vyrazil i do Motola na studijní a jakmile jsem vystoupil z metra a vkročil do areálu, tak mě zachvátil takový pocit, že... jsem doma.

Ondřej Lukáč

Zdroj obrázku: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/44/36/5d/44365dcd7bafcb324f56e...