Welcome party 2018

Slavnostní přísaha s malíčkem v nose?

Vzájemné očichávání našich pozadí?

Pozření maximálního množství chleba za minimální čas?

Ano, o Welcome Party se říká, že boří mezi lidmi z kruhů veškeré zábrany. A welcome drink alias „Předsedova pomsta“ zase úspěšně ničí chuťové pohárky a drhne na patře ještě několik dní. Opravdu nechci vědět, co do toho všechno dali. Dokonce i jedna z tvořitelek pofidérní červené tekutiny konzistence kečupu se přiznala, že se jí po ochutnání jejich výtvoru chtělo brečet. Nedivím se.

Voják se naplnil k prasknutí, takže se pozdě příchozí štosovali před vchodem, což bylo strategické místo pro pozorování aktuálního dění. Přišel náš čas a s ním plnění (ehm, zajímavých?) úkolů.

Na prvním stanovišti jsem litovala toho, že jsem si po cestě do Vojáka dala něco k jídlu. Byl totiž mezi nás vhozen chléb Šumava spolu s větou: „Trhej!“ a dvě lahve piva s:  „A tímhle to zapij!“ Pustili jsme se do díla, a když se na to tak zpětně divám, tak jsem ráda, že se nikdo z nás neudusil.

Následovalo párování dvojic podle vůně umístěné na naše ctěná pozadí, pak poněkud cudnější přecházení vymezeného úseku za použití co nejmenšího počtu končetin (ano, teď už víme, že je nejlepší válet sudy) a nakonec stanoviště s rekordně největším počtem diváků. Proč? No, řekněme, že toto stanoviště bylo divácky nejatraktivnější. Cílem bylo provéknout lžčíci s navázaným provázkem za co nejrychlejší čas všemi kusy oblečení, které měl člověk na sobě. Nejen těm největším koumákům tedy došlo, že čím méně oblečení, tím méně protahování. A tak se mnohé kruhy přiblížily onoho studeného říjnového večera u Vojáka trochu více atmosféře horkého letního dne na Miami beach. A nejvíce plážově naladěni byli klasicky fyzioterapeuti. Kdo by to byl čekal...

A pak?

Když vynechám zážitek s „Předsedovou pomstou“ podávanou v injekční stříkačce, tak nás čekal poměrně krásný večer potažmo noc až ráno, (určitě) upřímně myšlená přísaha, křest femurem a příjemné klábosení jen tak s každým, koho jste mohli potkat. Prostě menší uvolnění po novinkách, které jsme měli druhý den za sebou.

Autor: Michaela Dvořáková

Foto: Jan Fluger