Večerní oslava vysokoškolského života aneb Noc fakulty se vrací!
Po velice dlouhé pauze v letech covidových se letos organizátoři Noci fakulty rozhodli, že o (spíše večerní) vyvrcholení dvoudenní Vědecké konference nikdo nepřijde a že o ní budou vědět naprosto všichni. Zdařilá masáž ze sociálních sítí tak probíhala už celý měsíc před událostí, a to dokonce ze tří pólů – stránky fakulty a Motoláku totiž sdílely také každé slovo nově vzniklého instragramového profilu přímo Noci fakulty.
Návod k nadmíru úspěšné realizaci letošního ročníku však tkvěl ještě v jednom zásadním bodě – a tím byla koncentrace mnoha známých řečníků z minulých, neuskutečněných, let, mezi které organizátoři ještě takticky zakomponovali různé workshopy od chirurgického šití, přes intubaci až po projekt Medifyzio. Aby dorazil i ten, koho běžně láká pouze Vicryl a prasečí nožičky.
A tak, jak se postupně na Instagramu a Facebooku odhalovaly nové a nové přednášky blížícího se večera, stoupalo v motolském bludišti všeobecné nadšení i úzkost. Každý launch byl totiž doprovázen podivuhodnou kaskádou pocitů: první přišlo veselí z nového řečníka, nicméně po přečtení si času plánované přednášky se povětšinou dostavil děs a hrůza. A to nad nutností výběru mezi minimálně třemi mimořádnými osobnostmi v jeden čas, ale bohužel v různých místnostech. Diskuze týden před hlavním děním tak obsahovaly většinou dohady, zda se půjde spíše na Danu Drábovou či na Tomáše Halíka, a poté jestli bude navazovat činoherní duo Skutr nebo spíše přednáška Jiřího Padevěta o roku 1945.
Naštěstí byly však po několika týdnech čekání nakonec všechny body programu představeny, nová hlavička žížaly připravená – a tak Chorion zapěl a show mohla začít.
Asi nemá smysl zde popisovat jednotlivé minuty, či hodiny celé akce, protože se toho prostě a jednoduše dělo příliš mnoho. Davy nadšených studentů se přelévaly mezi jednotlivými přednáškami, workshopy, či odpočinkovými místy jakými bylo například celovečerní promítání filmového klubu, Recykliteratura, nebo koutek plný deskovek.
Když někdo náhodou dostal hlad a žízeň, byl jednomyslně odkázán ke FoodTrucku NABU Sandwich se skvělou tuniskou kuchyní, případně ke klukům z OneSip Coffee, kteří většinu návštěvníků udrželi při smyslech až do pozdních hodin.
Někdy v polovině nabytého programu, když se většina diváků vyhrnula z motivací nabité přednášky Daniela Stacha, přišel čas také na definitivní zakončení Vědecké konference a předání cen jejím vítězům. Přeci jenom Noc fakulty vždy byla a stále je vyvrcholením tohoto dvoudenního maratonu plného informací a poznání z různých polí medicíny.
Nicméně hned poté už byl zase čas třeba na panelovou diskuzi o vlivu Číny, mimo jiné s ředitelem BIS Michalem Koudelkou, či přednášku Václava Marhoula o filmovém umění.
O umění obecně na Noci fakulty také nebyla nouze – v samém srdci nejnovější budovy teoretických ústavů byly na zábradlích rozvěšeny obrazy od Marty Gruber, v atriu zahrála kapela Lahůdky Dudu a hned po výborné Slam Poetry přišel v Pelouchově posluchárně těsně před půlnocí čas i na tradiční Bá-snění (dříve Literární kabaret) z šuplíků samotných studentů.
A tento bod programu byl také tím posledním v repertoáru velkolepé akce oslavující až renesančním způsobem mnoho zájmů a zálib vysokoškolského studenta. Musím uznat, že letošní ročník se v tomto ohledu obzvláště vydařil a „to svoje“ si tu našel myslím každý z nás.
Na konec bych zde ráda vzdala hold všem organizátorům z řad Akademického senátu i Motoláku – a to za neskutečný program, všestrannost a parádní provedení celého večera!
Díky a těšíme se na další roky!
Natálie Mašterová
Foto: Matouš Vokatý
