Táborák U Vojáka nezhasíná.

ASKALONA – Žádné aktuální informace.

ZTRACENKA – Žádné aktuální informace.

KADJAK – Žádné aktuální informace.

MOTOL – Zatímco trampské osady v údolí Kocáby, Vltavy a Sázavy spí a zcela opuštěny čelí dalšímu návalu sněhového poprašku této zimy; zatímco žádný z pravověrných trampů, čundráků, zálesáků a domestikovaných traperů ještě dlouho neopustí pohodlí svého velkoměstského zimoviště, sešli se 20. března naopak všichni, kteří mimo ortodoxní trampské hnutí něco znamenají, na vyhlášeném potlachu U Vojáka. Dorazili kamarádi ze všech koutů Prahy, okolních Čech, z Moravy, Slezska, ba i z Košicka, Prešovska a odjinud.

     Než se táborák řádně rozhořel, všichni si se zápalem vzájemně líčili zážitky ze svých posledních výprav. Samotného muzicírování se asi po hodině a půl od podpalu chopilo oblíbené kytarové duo Flaneloví bratři. Záhy se pak úzký kroužek muzikantů rozrostl o spoustu dalších kamarádů, z nichž někteří se připojili i s nástroji – dalšími kytarami, tahacími harmonikami, banjem, trombonem, houslemi,… Semknuti v kruhu (a to i mezikruhově) zpívali všichni sebou a ve slovech písní opět vzpomínali na ty krásné zážitky ze svých vandrů. Na Proměny přírody při toulání se od Tálinského rybníka k Osamělému městu, na sbírání Muchomůrek bílých pod hruškou v širém poli v Hercegovině, na cestu zpátky do lesů, na chodníky, plácky a garáže v okolí dejvického hotelu International,…

     V nadmíru přátelské atmosféře táboráku bylo naprosto zbytečné klást otázku, zda Měls mě vůbec rád. A proto když nad ránem zazněla, usoudil dobrák Laky, že je již pozdě, a že by ohnivec neměl již více přikládat. Mlha nad východním obzorem začínala být pomalu čím dál více patrná, až šerif Ould Džou zavelel: „Kamarádi, je ráno, pojďme už domů.“ Všichni poslechli a svorně se odebrali na nejbližší autobusovou zastávku.

autor: Tomáš Mikyška

Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/táborák-osvětlení-požár-694472/