Start Weeknd 2018: Saunové (ne)radovánky s Radem

Jak řekl nedávno můj spolužák Adam, není vysoké školy, na které by studovalo více nadšených a ambiciózních lidí než na škole lékařské. Dokonce i já, věčně sarkastická, v 19 letech unavená životem, jsem v Dobronicích entusiasticky stála frontu na podání přihlášky do Motoláku, s představou sebe jako předsedy spolku, jak se s děkanem plácáme po ramenou a ostatní ke mně obdivně vzhlíží. Nemohla jsem se dočkat přednášek a praktik, protože tak jako asi většina wannabe studentů medicíny jsem si vůbec neuvědomovala, co přijde. Proto když mi kamarád napsal, jestli se přihlásíme na Start Weekend, bez váhání jsem přikývla. Nenapadlo mě, že se tím pádem daný víkend nebudu moct učit na test z histologie, který se psal další týden ve čtvrtek. Bez promýšlení důsledků jsem odeslala přihlášku a těšila se na teplé předsednické křeslo.

Týdny mezi podáním přihlášky neutekly, ony se prostě nestaly, jinak si neumím vysvětlit, že bylo najednou o měsíc víc. Všechno bylo jinak. Moje pytle pod očima, od přírody už tak velké, se zdvojnásobily, množství kofeinu v krvi neklesalo pod příjemných pár miligramů pod letální dávkou a já se topila v učebnicích. Dvě kila Čiháka se na mě smála z police, kam jsem je odklidila po vystřízlivění z představy, že se budu učit i „nadstavbu“. Přišly pokyny ke Start Weekendu a já se málem rozplakala, že se celý víkend budu muset socializovat a nedozvím se nic nového o heterofagosomech. Škola se stala mou drogou a na nějaký Motolák jsem úplně zapomněla.

Ale nedalo se nic dělat, naposledy jsem polaskala stránky skript z cytologie a vyrazila vstříc novým zážitkům. Pak jsem si uvědomila, že čtení na cestu se hodí, pro skripta jsem se vrátila a vyrazila podruhé. Po cca dvouhodinové cestě jsem vystoupila z autobusu, zhluboka se nadechla ucítila vůni pole. Ach ano, už opravdu nejsem v Praze. Dobřív (v Dobřívě, do Dobříva, 1264 obyvatel) nás všechny přivítal a my mu na oplátku zvedli populaci o 2 %. Po krátkém rozkoukávání se se začalo grilovat, což není moje oblíbená činnost, a pít, což je moje oblíbená činnost. Postupně jsme se seznamovali a já měla příležitost poznat lidi i prakticky a ne jen teoreticky z učebnic, jako tomu bylo doposud. Pak přišla smutná zpráva, že první workshop na téma Techniky paměti, který byl naplánovaný na sobotu dopoledne odpadá a večerní zábava tedy bude muset být ještě volnější, než bylo původně v plánu. Viktor nás ale utěšil krásnými Start Weekend tričky s citátem „Pain is temporary, a medical degree is forever“, se kterým se nedalo nesouhlasit. A tak jsme se tedy velmi volně bavili. Tak volně, že si úplně nepamatuju, že jsem šla spát. Nevadí.

Ráno jsme postupně vstávali, někteří s menšími či většími obtížemi. Ti nejaktivnější si vyčistili zuby a šli vařit snídani pro ostatní. Já si kvůli svým přehnaným nárokům na stravu udělala jídlo vlastní a potají otevřela skripta, neboť mě přecijenom trochu tížilo, že ještě nerozeznám hrubé a hladké endoplazmatické retikulum. Z nějakého mně neznámého důvodu mě cytologie takhle po ránu moc nebavila, tak jsem se radši sebrala a vyrazila s ostatními na procházku k místnímu hamru, dominantě kraje, národní kulturní památce s bohatou historií, o které nám Viktor mnohé prozradil. Cestou zpátky jsme se taky ujistili, kde je hospoda, nejdůležitější budova každé osady, o čemž vypovídá i fakt, že vypadala daleko honosněji než obecní úřad. Zároveň jsme si prohlédli místní pamětní desky, nejvíce nás zaujala deska: „Světlé památce Aloise Kalivody zastřeleného nacisty,“ díky které nám došlo, jak někdy dokáže být dodržování pravidel gramatiky důležité.

Po návratu do campusu se ostatní jistě dobře naobědvali, já si párkrát srkla Many a proklela sama sebe, že jsem si nevzala víc jídla. Během toho, co ostatní jedli, jsem využila příležitosti a složila se na pohovku ve společenské místnosti a dala si ozdravný šlofíček. Probudilo mě až Ondrovo svolávání k bojovce, ze které jsem neměla přílišnou radost, protože v říši snů bylo teda rozhodně líp než venku, kde bylo sotva 10 °C. Ale nebylo zbytí, vytvořili jsme týmy a začali soutěžit. Letošní bojovka byla na téma osmičky v českých dějinách a díky ní jsme měli příležitost poznat Dobřívskou hospodu i zevnitř.

Start Weekend ale není jen o zábavě, je to i edukativní akce, takže nás po bojovce v campusu čekaly hned dvě přednášky. První byla spíše na odlehčenou, taková příprava na tu opravdovou přednášku, která přišla po ní. Na Start Weekend nás totiž přijel pozdravit sám Radovan Hudák, který nám předal trochu ze své plné pokladnice zkušeností s vedením projektů, jako je třeba tolik prváky oblíbený Memorix. Tři hodiny čisté zábavy, během kterých jsem dokázala předhonit zbytek Start Weekendu v hladince a zjistila, kde se v campusu skladuje chleba, který jsem pak chodila po zbytek večera ujídat. Všichni jsme si přednášku moc užili.

Pak ale někdo z kolemsedících navrhl, že bychom mohli jít vyzkoušet dříve slibovanou saunu. A tak jsme šli. Do toho dne jsem se vždy saunovala střízlivá. Až v Dobřívi jsem zjistila, jak je vlastně pravé finské saunování zajímavější. Chtěla jsem se odvděčit panu Hudákovi za předané zkušenosti a ukázat mu saunu, ale vymlouval se na nemoc. Skoro si až říkám, jestli si on a vlastně všichni kolem to moje místy násilné přemlouvání ke společnému saunování nevyložili nějak špatně : - (. No nevadí, učebnici společně už asi nenapíšeme, ale vzhledem k tomu, že nás další den dobrosrdečně odvezl domů autem to vypadá, že se snad tolik nezlobil. Zbytek večera se nesl v podobně důstojném duchu, přesně tak, jak byste od studentů medicíny čekali. Proto mi vlastně doteď není jasné, proč jsem usnula v oblečení, v úplně jiném pokoji, než ve kterém jsem měla věci a všude po břiše jsem měla skořici. Další z mnoha otázek, na které současná věda nedokáže odpovědět.

V neděli jsme po snídani a krátké přednášce zkoušeli už prakticky jaké to je v malých skupinkách organizovat vlastní projekt (já pochopitelně navrhla saunování, což bylo jednohlasně schváleno). Pak už byl čas na návrat do domovů a teskné vzpomínání. Na závěr bych tedy ráda všem Start Weekend doporučila. Jednak je to příležitost se spřátelit jak v rámci ročníku, tak napříč, druhak se můžete krásně ztrapnit před učitelem anatomie i jinak než že neumíte na zkoušení, ale zároveň se i dozvíte užitečné informace a vrátí vás to zpátky na zem, protože medicína opravdu není jen o učení!

PS: z histologie jsem dostala 8/10

autor: Lucie Mayerová
foto: Viktor Veselý