Mlha, ořechy a jiné radosti - Startweekend 2019
Když jsem si v pátek 25. října balila do batůžku histo skripta a Memorix, stále ještě lehce otřesená z prvního písemného testu na klouby, mírně mě nahlodávala myšlenka, že možná nebyl úplně nejlepší nápad vyrazit si na Startweekend někam k Písku, když mě ve středu čeká test CET z histologie. Well. Too late. Uklidňoval mne alespoň fakt, že byla nahlášená poměrně vysoká koncentrace prváků – což znamenalo, že pravděpodobně nebudu v pondělí o státním svátku trpět jediná. (Sdílené utrpení je vždycky lepší.)
Na cestu jsem se nasáčkovala do auta k mým soukružníkům a po krásném dvouhodinovém spánku (ach ty noci nad anatomií probděné) jsme dorazili do Velkých Nepodřic k Ořechovému Dvoru. Časové rozmezí mezi příjezdem a večeří by se dalo popsat slovy „všeobecné nadšení“. Vlastně jsme všichni akorát pobíhali po celé budově a kochali se (zatím ještě uklizenými) prostorami zrekonstruovaného jihočeského stavení.
Když jsme se konečně všichni dostatečně vynadívali a dorazila už i lehce rozveselená skupinka cestující vlakem, přišla řada na první báječnou večeři od Sašky a Betky. Poté bylo na rozvrhu „lámaní ledů”. Někteří sice už pár led(ovc)ů rozlámali po cestě vlakem, ale i tak nám všem přišly společné hry a představování vhod. Myslím, že během celého večera (noci, rána) jsme si všichni hezky padli do noty a byli zcela připraveni vstříc novým zážitkům, které se dostavily v podobě sobotního workshopu s paní doktorkou Mendlovou.
Ten se odehrál ve znamení mlhy, hub, dýní, a hlavně komunikace. Jak s potenciálními pacienty, tak uvnitř jakéhokoliv týmu. Dostali jsme pár tipů a triků, jak vzájemnou komunikaci vylepšit, popřípadě nechat po vzoru Aikidó rozzuřeného oponenta „proletět zdí“. Nově nabyté znalosti jsme měli zároveň možnost okamžitě zúročit při týmové aktivitě. Ta spočívala ve snaze nerozbít vajíčko puštěné nejmenším členem týmu stojícím na stole za použití všemožných materiálů – včetně brček, špejlí a novinového papíru. Dopoledne uteklo rychle (stejně jako radiační mlha ze dvora) a po workshopu už na nás čekalo mňamózní vegetariánské rizoto opět z dílny naší Sašky a Betky.
Po krátké odpolední přestávce, která pro některé znamenala siestu a pro jiné úvod do hry Explodující koťátka, na nás čekala revoluční bojovka. Díky té se Klaudii konečně podařilo nás vytáhnout do přírody. Při honbě za šifrovanými jmény světových revolucionářů jsme totiž prošli komplet celou vesnici a nevynechali jsme ani blízkou rozhlednu. Před jistou smrtí únavou a vyčerpáním nás poté naštěstí zachránila večeře v podobě grilovaného masa a zeleniny. Lehce vymrzlí jsme se po vydatném jídle poměrně rádi vrátili do společenské místnosti na přednášku Standy Štrby o managementu různých projektů (samozřejmě hlavně těch nových, co všichni pro Motolák určitě rádi vymyslíme :D). Tímto sobotní oficiální program dospěl ke svému zdárnému konci a následovala volná zábava, která mohla být o to veselejší, že nám díky změně času přibyla hodinka navíc. Někteří tento čas využili k dohánění spánkového deficitu, jiní šli naopak cestou dalšího prolamování ledů – ať už formou zpěvu, sledování Rebelů, či hraní Explodujících mačiatek.
Ráno už nás po vydatné snídani čekala pouze přednáška od Toma Stejskala, kde nám představil různé projekty Motoláku a vzápětí i vlastní vymýšlení absurdních projektů. Zabrousili jsme do vod hereckých sympozií s kozlem a lekcí graffiti ve Vojákovi, ale zazněly i nápady ohledně kurzů vaření v Motolské jídelně, či nočních hřbitovních procházek s představiteli Anatomického ústavu. (Ve zkratce – máte se tento rok ještě na co těšit. :D) V posledních společně organizovaných momentech se nám pak ještě podařilo vyrobit několik velice slušivých knírů pro nadcházející Movember.
Po těchto aktivitách, které nás probudily z mírné ranní letargie, už úklid areálu nepředstavoval naprosto žádný problém. Následoval ještě poslední (opět vynikající) oběd a poté už se jednotlivé skupinky začaly rozjíždět, většinou podobným způsobem, jakým přijely. Cestující vlakem byli odlifrování do Písku na nádraží, aby mohli své zážitky dále šířit mezi nevinné spolusedící, jednotlivá auta také postupně zmizela… A nám všem nakonec po Startweekendu zůstaly jen bohaté vzpomínky, plná bříška (mimo jiné i oříšků, protože Ořechový dvůr, že) a zase o něco tvrdší játra. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na těžce fancy trika z dílny Motoláku. <3
Myslím, že jsme si každý z tohoto příjemně relaxačního víkendu odvezli to své. Někteří se stali odborníky na všechny typy mlhy, jiní už možná vymýšlejí, jak zrealizovat vlastní projekty. Někdo si osvojil základní strategie Explodujících koťátek alias mačiatek, někdo možná přidal do svého zpěvníku pár nových songů. Všichni jsem si ale odvezli skvělé zážitky, spoustu užitečných komunikačních fíglů a pár nových přátelství, kterých není na naší fakultě nikdy dost! Popravdě asi jediná věc, kterou si zaručeně žádný prvák ze Startweekendu neodvezl, je jakákoliv znalost cytologie, embryologie a histologických technik. Ale to byla vlastně docela malá oběť za tak vydařenou akci!
autor: Natka Mašterová
foto: porůznu
