Hlavní » Články » EMSOC 2018

EMSOC 2018

„Could we start again please? Bar 59 with upbeats, just oboe, bassoon and clarinet. One, two, three, and...“

Následuje mávnutí taktovkou a celá orchestrální mašinérie se dává do pochodu. Tedy celá... Já se momentálně na chodu celého ansámblu podílím přesně vypočítanou pauzou společně se svou španělskou kolegyní z trombonové sekce. Musím nás pochválit, docela se nám to ticho daří! A tak, jistý si časem svého nástupu, beru do ruky pero, papír, desky na noty a pokusím se vám přiblížit atmosféru projektu jménem EMSOC. Odpusťte lehce roztržitou stylistyku článku, musím přeci jen místy přerušit psaní a hrát. I když v Concertu G-minor od Julia Röntgena toho pro žestě opravdu moc není. Já však nezoufám, jsou tu jiné kousky, na kterých se vyřádím víc než dost. Zatímco píšu, létají kolem mě tenké stužky hobojových osminek, na vedlejší židli hluboce vrní přesným staccatem fagot a úplně vepředu, před pulsujícím lesem smyčců, stojí dirigent snažící se celou situaci ukočírovat bílou taktovkou. Symfoňák, sbor, moderní budova plná světla s barevnými okny, vysokými stropy a dřevěným interiérem kdesi v Haagu. Takto vypadá letošní European Medical Student Orchestra and Choir.

Loni v Ženevě, předloni v Praze a rok před tím tuším ve Varšavě. Každý rok v létě se sjede parta nadšených mediků do předem určeného evropského velkoměsta a několik dní rozvíjí svou zálibu v muzicírování. Zde tedy hlavně v muzicírování klasickém. Nicméně člověk si najde i své rebelské jazzové kamarády, když se trochu snaží. Medici jsou lidé všetranní a zde se opravdu člověk cítí atakován talentem druhých ze všech stran. Během pár hodin po příjezdu potkáte Španěla, který byl vyhlášen za nejlepšího klavíristu Andaluzie pro rok 2017; Holanďanku, která stíhá na hoboj cvičit přes tři hodiny denně; či Ira s hlasem, který by obměkčil i naše studijní oddělení. Ten pro změnu stíhá kariéru folk-popového písničkáře. To vše prosím při studiu lékařské fakulty. Medické prostředí bývá prostředím soutěživým, zde to však rozhodně neplatí. Zde se lidé tak maximálně předhánějí v tom, kdo vydrží více dní za sebou téměř nespat díky bujarému nočnímu životu a přesto potom na ranní zkoušce ladit. A pak tedy v tom, kdo si udělá na závěrečných koncertech stylovější selfíčko...

Já vím, teď si jistě říkáte něco ve stylu: Ježišmarja Richarde, nepiš nám tady o svých zážitcích z prázdnin, web Motoláku není tvůj deníček, který bys pak mohl všem nestydatě strkat pod nos. Samozřejmě to vím a není to ani v nejmenším mým záměrem...  Článek píšu hlavně kvůli nadšení z nadmíru povedené akce, o které na českých lékařských fakultách ví poměrně málo lidí a já si říkám, herdek, to se musí změnit. Letos jsme na EMSOCu z Česka byli dva. A přitom jen Poláků nebo Španělů bylo přes dvacet!  A pokud jsem vás doposud nepřesvědčil, že EMSOC je akce, která stojí za zvážení, snad vás alespoň trochu nalomí přitažlivost destinace pro příští rok... España, Granada! Siesty, jídlo, sangria, moře... jo... a taky hudba!
 

autor: Richard Boček

foto: Amba Klapwijk