DoctorChef na Kajetánce

Kdo mě zná trochu více, tak ví, že k mým velkým koníčkům patří vaření. Začal jsem se sám učit až na vysokoškolské koleji a k nějakému umění mám stále ještě daleko. První krok byla obligátní vařená vejce, ale postupně se vypracovávám a hledám nové výzvy. Když jsem se tedy dozvěděl, že na Kajetánce proběhne kurz vietnamské kuchyně pod hlavičkou klubu Medviet (jenž sdružuje vietnamské mediky), musel jsem se tam dostat stůj co stůj... a povedlo se!

Už dlouho dopředu jsem se tímto svým úspěchem všude chlubil a někteří se mě ptali, kde to na té Kajetánce bude, když tam není velká kuchyně. Sám jsem byl dosti zvědavý, ale realita předčila moje očekávání, když se s pomocí jen několika vařičů a stolů podařilo dát dohromady minizávodní kuchyňku s přehledem dostačující pro naše tři týmy. My jsme si totiž nepřišli jen tak zavařit, ale čekalo nás náročné klání, kdy každý čtyřčlenný tým nafasoval vlastního kouče. Já jsem byl v týmu, jemuž šéfoval Ludvík ze druháku.

O úvodní slovo se postarali “generální” vedoucí Medviet Le Hong Thai ze 3. LF a naše fakultní “Matka Medvědice” Linda. Musím napsat, že mě neskonale bavil kontrast mezi korektním a profesionálním Thaiem a živelnou a potrhlou Lindou. Společně nám představili pravidla soutěže, menu a rozhodčí. Role rozhodčích se ujali dva vietnamští medici ze 3. LF, senátor z UK a dvě naše oblíbené pedagožky - MUDr. Jana Matějková z mikrobiologie a MUDr. Linda Čapková, Ph.D z patologie(Linda tak velmi efektivně pokryla potenciálně výhodné specializace pro náš večer, už chyběl snad jen někdo z infekce).

Nyní už ovšem k samotné gastronomii. Měli jsme za úkol uvařit následující jídla:

1. Canh su hao (Zeleninová polévka)

2. Dau sot ca chua (tofu v rajčatové omáčce) + rýže

3. Nom ga (kuřecí salát)

Linda okomentovala svůj výběr takto: “Většina lidí, co má zkušenosti s vietnamskou kuchyní, ochutnala spíše nějaké sváteční jídlo jako je třeba Bun Cha (grilovaný bůček s bylinkami a rýžovými nudlemi), ale to samozřejmě není něco, co běžně každý den konzujeme. S naším menu jsem se právě snažila prezentovat běžné vietnamské pokrmy. Druhým důležitým faktorem při výběru byl samozřejmě náš rozpočet, do kterého jsme se museli vejít.”

Na uvaření všech jídel jsme měli dvě hodiny. Zaklekli jsme tedy do pomyslných bloků a jakmile Thai odmával začátek, tak jsme se do toho pustili. Na začátek nás čekala spousta spousta krájení. Já jsem si přitom vedle svých elegantních kolegyň z týmu se svým hrubiánským stylem Jak-To-Jde připadal jako neohrabané slonisko, ale ony i Ludvík to přešli taktním mlčením. Jakmile jsme nakrájeli tofu a zeleninu, tak se Ludvík jal pánve, na které smažil kousky tofu (slovy Lindy: “Tohle není jako to tofu v jídelnách, co možná znáte. Tohle je už od pohledu úplně jiné - mozzarelloidní a mňamozní.”). První jídlo, jež se nám podařilo vytvořit byl kuřecí salát, ale nejdříve jsme se s vypětím sil museli popasovat s kousavým struhadlem - pokud si ještě vzpomínáte na pitevní díl Medika, tak určitě správně uhodnete, že jsem si připsal další řezné zranění.

Jak čas postupoval, tak se občas do našich řad vypravil Thai, aby nám oznámil, kolik nám zbývá do konce. Když to byla ještě hodinka, to jsme se fanfaronsky plácali po zádech, jak nám to jde pěkne od ruky, ale postupně mělo začít přituhovat... Ludvík nadále kouzlil u pánve a vysvětloval jednotlivé kroky a jak se jídlo po vietnamsku správně dokoření. Já jsem byl vyslán připravit rýži (toto si zapamatujte, protože jde o klíčový moment).

Čas ubíhal a chaos v kuchyňce pomaličku narůstal. Jedni dodělávali rýži, tamti ladili tofu, nám se zas vařila polévka. Už nám odbíjí poslední minuty do konce a Thai vysvětluje, jak máme připravit porce pro porotu. Ta se mezitím procházela okola nás a bedlivě sledovala, jak si vedeme. Nakonec bylo všechno hotové a načančali jsme porce pro porotce. Zástupci týmu své jídlo ještě okomentovali a už se dáme do jídla. Jelikož jsem si namíchal porci od všech týmů, tak musím sportovně uznat, že mi všechno moc chutnalo a z mého laického pohledu tak všichni odvedli velmi dobrou práci.

Příbory postupně utichly a slova se ujala porota. Upřímně, vůbec si nebrala servítky a velmi jasně nám chod po chodu okomentovala, co se jim líbilo a co je naopak u jednotlivých týmů zklamalo. Někde je zaujala polévka, jinde spíše salát apod. Potom došlo na rýži: “Co říct, k rýži... V podání všech týmů to bylo fakt hrozné a spíš než naše tradiční rýže to byla taková ta mizerná ze školní jídelny. Od žádného týmu nám tedy nechutnala, ale pokud bych měla vybrat tu nejméně hroznou, tak by to asi byla ta týmu tři.” To jsme my! Vlastně já! Juchů! V konečném pořadí jsme obsadili lichotivé druhé místo ze tří. Předaly se ceny, odbylo se skupinové focení a už se vše chýlilo ke konci.

Na závěr mi dovolte opět citovat Lindu: “Všichni účastnící si to pochvalovali, takže mohu akci zhodnotit pozitivně, byť Thai řekl, že takhle improvizovanou záležitost ještě ve svém životě neviděl. To už je ale můj styl - na konec se všechno odehraje jinak, než původně plánuji. V tomhle školním roce proběhne už jen jeden Doctor Chef a sice na 3. lékařské, ale my jsme se dohodli, že jednotlivé akce Medviet budou moci při nenaplnění kapacity navštěvovat studenti i z jiných fakult. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že našim cílem není primárně pořádat akce pro studenty, i když jsme si to dneska všichni moc užili, ale přinášet osvětu do vztahu mezi českými lékaři a vietnamskými pacienty. V tomto směru napnu svou snahu i v letním semestru, kdy bych chtěla za tímto účelem s dalšími lidmi sepsat metodické články. Jsem však ve třetím ročníku a uvidím ještě, co mi patologie dovolí...” Já bych rád všem organizátorům i účastníkům (a především našemu týmu) poděkovat za příjemný večer a budu tedy Lindě a jejím kolegům držet palce v dalším snažení.

Text: Ondřej Lukáč

Foto: Luu Anh Nhat