Dobronice – Covid verze

Původně jsem si myslela, že půjdu na vysokou spolu s dalšími spolužáky ze střední, ale většina z nich se potom na medicínu nedostala nebo zvolila jinou fakultu, takže se nakonec vydávám na 2. lékařskou sama. Proto jsem se hodně těšila na seznamovák v Dobronicích a doufala jsem, že si tam najdu kamarády, abych se na začátku studia měla s kým radit. Potom se nám ale kvůli covidu Dobronice zrušily, nicméně starší studenti si nás po kruzích rozdělili a vytvořili ​„radu starších“, která nám přispěchala na pomoc.

A tak jsme se my jakožto 3. a 4. kruh ještě v termínu Dobronic vydali na chatu poblíž Jindřichova Hradce, kde jsme strávili den a téměř probdili dvě noci. Ačkoli jsme tedy přišli o Dobronice, Anet, Tomáš, Karla, Majda a Standa nám vytvořili náhradní program, který jednak byl podle mě fakt sranda a jednak si myslím, že pro hodně lidí byl i jakýmsi lékem na nervy, například když jsme si jedno odpoledne povídali o našich obavách a o tom, že je má vlastně každý a není potřeba si z toho tolik dělat hlavu. Alespoň pro mě osobně byla příjemná změna slyšet něco jiného než věty typu „Lidé na medicíně nemají žádný sociální život!“ nebo „To už nebudeš mít čas na sport a kamarády.“ atd...

Taky jsem měla trošku strach, abych si se svými budoucími spolužáky rozuměla – upřímně jsem se bála, že potkám samé šprty, jejichž nejlepším kamarádem je učitelka chemie a kteří spí s poznámkami z bižule pod polštářem. Ale to jsem byla hodně vedle – medici umí udělat pořádnou párty. Vzhledem k tomu, že jsem za ty dvě noci naspala asi pět hodin, můžu říct, že jsem potkala pár lidí, se kterými si mám o čem povídat.

Celkově mě asi nejvíc potěšilo, jak byli všichni přátelští a ochotní kdykoli pomoct. Když jsem slyšela větu: „Kdyby vám někdo třeba nechtěl půjčit poznámky, tak ho hned naprašte a my mu dáme čočku,“ tak mi bylo jasné, že tady prostě patřím.

Je pravda, že na chatě se nás sešlo oproti Dobronicím málo a věřím, že tamější atmosféra se úplně přesně napodobit nedá, ale pro mě byl tenhle náš výlet opravdu důležitý a doufám, že i studenti z ostatních kruhů zažili něco podobného. Starší studenti se nám snažili Dobronice co nejvíc napodobit, za což moc děkujeme, jste úplně skvělí. Například jsme po těch krásných pár hodinkách spánku běželi podobný závod, jako se běhá v Dobronicích. Já jsem z toho měla srandu, ale někteří říkali, že ti žabáci je málem zabili.

Chata byla prostě super výlet, ze kterého jsme byli všichni nadšení, naše játra už o něco míň, a myslím, že to byl fajn začátek nové kapitoly života.

text: Jana Šmejkalová
foto: tak různě, ale třeba i Jelen