Na kahánku: Tři legendy o krucifixu – aneb co skrývá Předsedova pomsta.

Tak co? Užili jste si Welcome Párty minulý týden? Já ano! Už… pošesté? Děs!

První věc, co mě v souvislosti s letošní Welcome Párty zastihla, byla reakce šéfbarmana Fouse u Vojáka: „500 lidí na Facebooku dalo, že přijde, nebo že má zájem? No to se z toho všichni barmani tady po…“ Ano, tato párty skutečně přitáhne skoro všechny prváky a velké množství starších studentů, vojákovská příprava nesmí být podceněna (to, že i letos trochu podceněna byla, nechme stranou – stejně tak i Fousův výraz během párty, kdy žádal, abych mu dal jakýkoli prášky, co mám u sebe).  

K Welcome párty pak patří samozřejmě ještě dvě věci – kruhové soutěže a křest prváků. Soutěže raději nechme stranou a podívejme se na křest. Ten se seskládá ze tří částí – odříkání přísahy, křest femurem a přijetí motolské hostie – Předsedovy pomsty. Dovolte mi z pozice pamětníka napsat něco k prvnímu a poslednímu bodu, k tomu prostřednímu (pasování femurem) snad jen to, že nevím, komu patří…

Ani vám nevím, kdy a kde vznikla přísaha. Co já pamatuju, máme stále tu stejnou. Desatero přikázání doprovozené komentářem. Letos byla oproti jiným letům přísaha jiná – předem vytištěná. Praxe byla obvykle taková, že 20 min před začátkem přísahy někdo zahlásil: „Prosímvás, kde je přísaha?“. Načež se ozvalo sborové „sakra“. Přísaha totiž existuje v jediném souboru, tento je uložen v motoláckém počítači. Ale aby to nebylo tak jednoduché – počítač měl být už dávno v křemíkovém nebi. Než ho zapnete, trvá to tak 10 min. Okej, do přísahy zbývá 10 minut. Teď to rychle vytisknout. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tiskárna je stejného věku jako počítač, a spojení mezi nimi obvykle nefunguje. Takže se to 7 minut snažíte zprovoznit. Nic. Zbývají 3 minuty. Co teď? Přepsat to ručně! Rychle, podejte mi něco. A tak se stalo, že jeden rok bylo každé přikázání napsáno samostatně lihovkou na papírovém talíři, jeden rok na prošlých voucherech na masáže z plesu a jednou myslím i na pivních podtáccích.

A teď to hlavní – Předsedova pomsta. Magická směs podávaná v injekční stříkačce každému prvákovi během křtu. Tento název v souvislosti s naším likérem použil poprvé Vašek Heřman, když odcházel do předsedovského důchodu. Já se letos aktivně podílel na přípravě předsedovy pomsty již třetí rok, musím říct, že je to velké privilegium. Platí zde totiž nepřekročitelná pravidla:

1. Připravíš. Předsedovu pomstu nikdy nemíchají víc než tři lidi, kteří si i nakupují veškeré k ní potřebné suroviny.
2. Neprozradíš. Složení předsedovy pomsty je každý rok jiné, nikdy nevzniknou dvě stejné. A pouze ti, kteří ji připravují, znají její recepturu. Ta se zapisuje, ovšem má ji pouze jeden z nich. Její složení nikdy není prozrazeno nikomu dalšímu, byť by to byl sám rektor. Jakožto strážce tajemství předsedovy pomsty mám recepty za poslední 3 roky.
3. Neotrávíš. V předsedově pomstě musí být pouze poživatelné věci.
4. Neopiješ. V pomstě nikdy, opakuji nikdy, není alkohol. Ani kapka.
5. Nezabiješ. Do předsedovy pomsty se dávají pouze nealergenní přísady.
6. Ochutnáš. Nejpřísnější pravidlo. Každý, kdo míchá a vstřikuje pomstu, ji musí ochutnat, alespoň lžíci. Přes to nejede vlak.
7. Neznesterilníš. Injekce jsou plněny zásadně sterilně!
8. Nepošpiníš. Vždy se snažíme zbytečně nezasvinit sebe ani prváky.
9. Neodpustíš. Každý musí dostat svoji dávku! Neexistují výjimky.
10. Nezanecháš. Vše, co zbyde, se musí zničit. Nikdy nesmí zůstat ležet před Vojákem nepoužitá stříkačka.

Nepřemýšlejte nad tím, co bylo v pomstě při vašem křtu. Věřte mi, není to dobrý nápad… zkrátka to vědět nechcete. Křest je tradice a ta se musí dodržovat. Vzpomeňme na Tři legendy o krucifixu od Julia Zeyera: „Trnitá byla cesta moje, ale došel, došel jsem po ní nebes!“

-AL-