Na kahánku: Něco končí, něco začíná - aneb snad to dám.

Na konci minulého semestru za mnou přišel Richard Boček s tím, že odstátnicoval Ondra Lukáč, náš skvělý blogger, a jestli bych na ten svůj (snad) poslední rok jeho práci nepřebral. „Klidně si to pojmenuj třeba… Na kahánku,“ pravil Richard.  A tak tu sedím, v předvečer začátku semestru, a píšu první (omlouvám se předem) krátký a nepříliš výživný díl. Nejprve jsem ho chtěl věnovat prváckým Dobronicím, ale nakonec si Dobronice vysloužily samostatný článek (berte ho jako přílohu k tomuto blogu), který vyjde v následujících dnech.

Jsem na fakultě plných pět let. Neuvěřitelné, jak to utíká (když se člověk baví?). A pomalu tu jsou státnice. A to před sebou úplně vidím to, jak jsem jako vyděšený prvák přišel na Opatov a hledal tam autobusy do Dobronic. To tehdá ještě mlíko v Kauflandu bylo za devět devadesát bez slevy a metro končilo v Dejvický. A od zítřka budu patřit k nejstarší skupině studentů na fakultě. Děs, co? Ale nebojte, taky vás to čeká!

A s tím souvisí i název dnešního blogu. Něco končí, něco začíná. Je vám to povědomé? Je to název jedné povídky ze Zaklínače, epilogu, což jsou jedny z mých nejoblíbenějších knih, které si vždy všechny přečtu po poslední zkoušce akademického roku. Končí floutkovské období, končí „mládí“ na fakultě. Začíná dospělý život, příprava ke státnicím a výkonu povolání. Pathos.

Jak jsem říkal – první díl nebude nic moc, opravdu jen úvod k mé sérii blogů, které se pokusím psát tak často, jak to jen bude možné. Zatím můžu slíbit jen to, že další díl vyjde po Welcome party. Podíváme se s ním do zákulisí příprav party a zjistíme, co je to Předsedova pomsta.

Tak šťastný vstup do nového akademického roku!

-AL-