Medik obecný: Spolubydlící

Ke studentskému životu (i tomu medickému) nerozlučně patří také studentské bydlení. Ať už na koleji, či na privátě, tak většina z nás má nějakého svého spolubydlícího - kumpána co s vámi chtě nechtě sdílí dobré i zlé. Někdo střídá spolubydlící jako ponožky, třeba moje maličkost, a někdo prožije s jedním nebo několika spolubydlícími celé studium. Buď jak buď, často člověk narazí na několik specifických typů spolunocležníků a já se vám je teď pokusím představit:

Zelenáč

Zelenáč, bažant, zobák, rookie,... Nazývejte si je, jak chcete, ale všichni jsme jednou byli v té pozici. Rozloučíte se s rodiči. Zamáčknete slzu a ověšeni zavazadly se vydáte do svého pokoje. Všechno je nové. Koupelna, kuchyň, pokoj... a spolubydlící. Pokud nemáte stejně starého spolubydlícího - třeba kolegu z gymnázia - tak asi prvních několik týdnů bohatě zásobujete toho druhého všemožnými dotazy. Kde je tamto a kde ono? Jak to chodí v menze? Jak je to s internetem? Pak se jednou karta otočí a najednou máte takové neopýřené nedochůdče na pokoji sami. Já si to vyzkoušel loni a byl to takový příjemný závan nostalgie. Najednou si jeden uvědomí, jak ten čas běží a že to skutečně není zas až tak dávno, co byl ve stejné pozici.

Veterán

Plynule navážeme na předchozí. Občas se to seběhne naopak tak, že jste na koleji s už dosluhujícím studentem - druhák na magistru nebo i třeba šestý ročník na medicíně. Záleží pochopitelně na oboru... Může být poučné mít na pokoji studenta medicíny, co už si po obědě nacvičuje psaní svého jména s titulem a po nocích ladí profil na Linkedin. Prváky může lehce šokovat, když se v potu tváře utírajíc slzy lopotí s každým testem z anatomie, zatímco jejich starší kolega v suchém triku zdolává jeden blok za druhým. Student filozofie nebo práv vám takové okénko do budoucnosti nenabídne, ale i tak je zajímavé vidět a mluvit s někým, kdo už finišuje a teď hlavně řeší, kam se po škole vrtne a dále vykročí ve svém životě.

Ekonom

Dostáváme se k několika oborovým specifikům. Já jsem třeba prožil dva roky se studentem ekonomického oboru - k tomu ještě na soukromé škole - a za tu dobu jsem viděl asi pětkrát, že se večer učil nebo dělal něco do školy. Většinou to byl spíš večírek za večírkem a spanilé jízdy místními podniky s jeho družinou z mokré čtvrti. Na jednu stranu může někoho takový spolubydlící demotivovat, ale mě spíše naopak vyhovovalo, že mám po většinu času na pokoji klid na učení. Večer se ekonom proháněl pražskými zákoutími a dopoledne jsem z něj zase viděl jen nohy čouhající zpod peřiny. Pokud zrovna nebyl opilý o něco více, to pak třeba byly zachumlané jen nohy a zbytek tlel na podlaze. Samozřejmě ne každý student ekonomie si musí koledovat o cirhozu jater, ale obecně jsou to studenti, co studiem tolik času netráví a asi nikdy nepochopí, jak se někdo může na zkoušku učit déle než pár dní (a nezapomeňte, že oni se musí naučit někdy i dvacet stran!!!).

Matfyzák

Co se pobytu na pokoji týče, tak je matfyzák svým způsobem pravý opak ekonoma. Matfyzák, se kterým jsem bydlel, trávil na pokoji u počítače většinu času. Měnil se jen obraz na monitoru. Někdy se to hemžilo vzorci a výpočty, z nichž se mi i při jen letmém pohledu ježily chlupy v gluteální krajině a ještě rád jsem se vracel ke svým učebnicím (přičemž mi můj ochočený matfyzák řekl, že nedovede pochopit, jak v dnešní době může ještě někdo používat papírové zdroje informací). Jindy s hrnkem čínské polévky sledoval nějaký scifi seriál a nebo hrál online hru občasně vykřikujíc pokyny svým spolubojovníkům do mikrofonu (v poledne si pak pouštěl záznamy proběhlých zápasů a piloval taktiku). Posledním i prvním výjevem dne tak byla často tvář kolegy zařící ve světle z obrazovky.

Medik

Bydlet, či nebydlet s dalším medikem? Toť otázka! Zatímco řada mých kolegů z ročníků se sestěhovává dohromady na privát a mnozí už před prvákem na sociálních sítích sondují, jestli by se náhodou nenašel někdo ze stejné fakulty, kdo hledá k sobě dalšího na pokoj, tak jiní zase celé studium stráví bydlením s někým mimo náš spiklenecký klub. Musím přiznat, že v prvních letech jsem vyloženě nechtěl s dalším medikem bydlet. Určitě je příjemné mít po ruce někoho, s kým můžete probrat nějaký studijní problém, společně si postěžovat nebo si poplakat na rameni, ale já jsem chtěl mít možnost úplně vypnout od medicíny, popovídat si naopak s někým, kdo řeší úplně jiné věci.

Labužník

A jsme u koníčků... Přestože mnozí z nás tráví studentska léta na krabičkách z domova, těstovinách s kečupem, vařených vejcích a ohřívaných párcích, tak jiní se neostýchají pustit se do poněkud odvážnějších gastronomických počinů. Rozlišujeme dále dva poddruhy - labužníka benigního, jenž umí vařit pomaličku jak michelinský kuchař a rád vás i pohostí a naopak jeho maligního protějška, jenž si libuje v uleželých sirečkách, naloženém zelí a podobných laskominách, co ucítí ještě archeologové při vykopávkách v 31. století.

Sportovec

Nic tak nepomůže vašemu svědomí a sebevědomí jako když dorazíte na kolej, hodíte sebou o postel, pustíte si seriál a o chvíli později dorazí váš spolubydlící, jenž naproti tomu odloží sako, navlíkne sportovní trikot a vyrazí si zaběhat. Není to jen záležitost spolunocležníků, takových sportovců mám okolo sebe poměrně dost (mám samozřejmě na mysli opět nedostižného poloboha Vaška Heřmana). Zatímco já se po víkendu můžu pochlubit maximálně tím, kolik litrů kakaa jsem vypil, tak tihle lidé mají v notýsků počet naběhaných kilometrů, navzpíraných kilogramů apod. Závist stranou, je to inspirace a dobrý příklad.

Donšajn

Vracíme se opět k mému spolybydlícímu z ekonomky, i když toto se může týkat všech bez ohledu na vzdělání. Pokud jsem napsal, že každé ráno mu trčely zpod peřiny jen nohy, tak někdy těch nohou bylo více... Mohl jsem si pak započítat jako v Sezame, otevři se: jedna noha, dvě nohy, tři nohy, čtyři nohy. Čtyři nohy čouhající z postele. Z barvy vlasů vinoucích se na polštáři zase šlo vypozorovat v jakých vodách kolega zrovna předchozí noc lovil. Jednou jsem se v neděli vrátil na kolej a seznal jsem, že můj spolubydlící spojil naše postele, aby si tak přichystal manželskou postel pro náročný víkend... Prostě někdo si musí pustit HIMYM a jiný má Barneyho na dosah ruky.

Jazyková minorita

Nemohl jsme přece okrást naše oblíbené východní sousedy o čestnou zmínku. Musím se přiznat, že v tomto směru jsem zatím v rámci spolubydlících bez zkušeností, ale obecně mohu říct, že člověk ze severních Čech si na slovenštinu musí chvíli zvykat. Náš kruh bohužel už všichni Slováci a Slovenky kvůli patologii respektive Erasmu opustili, a tak někdy s černým humorem hovoříme o rasové čistotě. Ovšem ruku na srdce, co by to ovšem bylo studium na vysoké škole bez Slováků?

Ondřej Lukáč

Zdroj obrázku: https://i.redd.it/boao7pp2blix.jpg

P. S. Na závěr mám menší soutěž... Poznáte z jakého seriálu je tentokrát ilustrační obrázek? Kdo napíše první správné jméno na Facebooku do komentářů, má u mě pivo nebo víno (pravděpodobně na plese).